Page 26

Téma

„ Kdyby za každou pětku dítěte museli rodiče zaplatit pětistovku a za důtku dejme tomu tři tisíce, byl by klid.

a omylem zkopírovala Necyklopedii, recesistickou stránku parodující Wikipedii. Vůbec jí to nepřišlo divné. Dřív si děti pod lavicí četly knížky, které si učitel občas sám s chutí prolistoval, když je zabavil. Dnes pod lavicí žmoulají tak nanejvýš mobil, případně obrázkové časopisy, které si ovšem prohlížejí někdy dokonce s 3D brýlemi, což je opravdu nenápadné. BT: Neznají povinnost, referáty tisknou z internetu a ani je nečtou a odevzdají je učiteli. Dokážou se obklopit spoustou informací, ale neumějí je třídit. Pokud nemusí, tak nebudou nic dělat. Jsou neukázněnější, jejich individualita je větší, dovedou se ozvat a ohánějí se svými právy. Dřív chtěly něco vědět, dnes už moc ne. JB: Něco je furt stejné, holky si strkají taháky pod punčocháče, lepí se to na okna. Novinkou jsou sluchátka v uších a nadiktované vzorečky, SMSky a moderní technologie. Oproti naší generaci se to posouvá víc na Západ, často je ani nenapadne podvádět společně, nenapovídají si, nedávají si opisovat. Jsou to větší individualisti. Málo čtou, špatně se verbálně vyjadřují a nedokážou dát dohromady souvětí. I o přestávce si mezi sebou posílají SMSky, 10 lidí se není

26

schopných dohodnout, co budou dělat na výletě. Umějí pracovat s informacemi, pokud je to baví, ale všeobecný přehled jim chybí. Středoškoláci běžné neznají Herakla a nevědí, kde leží Peru. Například. Máte své oblíbence a naopak neoblíbence? JN: Procento erotických fantazií, v nichž figurují žáci, se limitně blíží nule. Těžko si oblíbíte nepřítele. A ti neoblíbení? Když po mně neházejí židle či nestrkají do výfuku mého auta kameny, profesionál s tím žádný problém nemá. BT: Spíš pomáhám slabším a méně nadaným. Nemusím lajdáky. Mám ráda pořádek, nejen v hlavě, ale i na lavici. Taky mi vadí zneužívání dobré vůle a obcházení povinností. Vy jste pedagog a je na vás, abyste se k tomu dítěti přiblížili. Stejně jako v životě musíte vyjít i s lidmi, které nemusíte. JB: Člověk by se měl samozřejmě snažit být objektivní, ale nejsme stroje. Stoprocentně objektivní nejsem, ale určitě se o to snažím. Podvědomě ale samozřejmě jednám tak, že někomu pomůžu radši a někomu méně. Dojde mi to ale většinou až zpětně. Vím, že mám ty děti de facto v hrsti, určitě se snažím jim nijak neškodit a nekazit jim třeba možnost dalšího vzdělávání v oboru, který je zajímá.

Jste jiní ve třídě a v civilu? BT: Já bych neřekla. Spíš se snažím být taktní, abychom se domluvili. Předstírat musíte často spíš před rodiči. Někteří z nich mají pocit, že bych je neměla poučovat, oni své děti přece znají nejlíp. S dětmi jsem vždycky jednala přímo. Když jsem měla špatnou náladu, rovnou jsem jim to řekla a varovala jsem je. Většinou to pochopily. A já jsem se snažila chápat, když neměly šťastný den ony. JN: Do školy nenosím své oblíbené tričko s nápisem Peking not fucking, to je tak všechno. JB: Náš učitel didaktiky na VŠ říkával, že ze 70 procent jsme herci. Děti nezajímá, jakou mám náladu, musím se držet své role. V duchu se často směju, ale musím udržet tvář. Škola je divadlo. I ty děti hrajou svoje role. Ale neznamená to, že jsem robot. Hledám zlatý střed. S kým ve škole nejvíc bojujete? JB: S kolegy nemám problém, škola jako instituce taky jde, problém bývají rodiče. Vidíte se s nimi třikrát do roka a na své děti mají dost často jiný pohled než my. Zvlášť některým maminkám se těžko vysvětluje, že jejich Pepíček je pěknej sígr. BT: Ředitel je sice nadřízený, ale pořád kolega. Takže se dá všechno řešit. Nejtěžší jsou asi opravdu rodiče. Ti problémoví třeba přijdou na konzultaci opilí, takže se s nimi nedá mluvit, a nevěří nám, že jejich dítě mohlo udělat něco špatného.

2011 | 09 | Čilichili: Sťatý Amos  

Dříve měl kantor autoritu. Podíváme se na to, co má dnes.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you