Issuu on Google+

Při skladování upřednostňujeme sušení, nejstarší a nejpřirozenější způsob uchovávání hub.

ub

Houbařská sezona začíná v květnu a vrcholí v září.

 ka asbí žd ran ou čes ých h ko ub ui  m přip ora ad vsk á ro ou čně do má cn

na

kil

8,2

70

ob po yvate va žu l Čes je z ké a v re ášn pub ivé lik ho y se ub aře . pro asp cen oň t ob jed yva no tel ur oč ČR v ně . yrazí na  ho

5  1/

on

y

os

t.

Češi v lese sbírají většinou houby, které dobře znají.

Houby jsou spíš živočichové než rostliny

HOUBY NA JAZYKU V češtině se houby vyskytují hojně. Rostou v ní jak houby po dešti. Podívali jsme se na to zblízka, abychom o tom napříště nevěděli houby. Houby jako eufemismy: (Eufemismus = výraz zjemňující nepříjemnou skutečnost) Je to na houby. Houby o tom vím (Vím houbeles). Houby na tom záleží. Někdy přidáme i další přísady a vzniknou houby s octem. I když u toho octa některé prameny také zmiňují houbu namočenou v octu, kterou podali Ježíšovi, aby si svlažil rty. A ocet není zrovna osvěžující.

ČiliChili | 09 | 2011 cilicili.cz | facebook.com/cilichili

Být na houbách Touhle frází vyjadřujeme, že ten, o kom mluvíme, nebyl v době, o níž se hovoří, ještě na světě. Ale kde se vzala? Frazeologický slovník se odvolává na starý slovanský zvyk, kolektivní sbírání hub mládeží během jara, které bylo hojně využívano jako zástěrka k milování... Přirovnání Čeština je také plná přirovnání, která vycházejí z vlastností hub, a jejich smysl je tedy zřejmý. Např: Měkký jako houba. Mokrý jako houba. Pít jako houba. Růst jako houby po dešti.

Češi jsou houboví maniaci. Proč si v těch slizkých podivnostech tak libujeme a jestli jsme v tom sami, jsme se ptali přírodovědce a filozofa Stanislava Komárka. Jak to, že se zrovna u nás sběr hub tak rozmohl? Je fakt, že to sbírání se u nás rozvinulo do dost excesivní podoby. Možná za to můžou propagátoři houbaření, jako byl mykolog a autor atlasu hub Miroslav Smotlacha. Ten o nich mluvil jako o masu lesa. Což je ale zavádějící. Člověk, který by se chtěl živit výhradně houbami, by zanedlouho zemřel hlady. V té souvislosti je zajímavé, že jsme asi jediný národ, který se houbami dokáže nacpat. Jinde hrají roli spíše drahé a exotické přísady – jako lanýž ve francouzské nebo černé hřiby v čínské kuchyni. Kde všude se houby sbírají? To je kulturně a geograficky zajímavá otázka. Existují národy vyloženě hubmilovné, jako jsou Francouzi, Němci a slovanské národy. Oproti nim ale stojí například země, které kdysi spadaly pod Osmanskou říši, a ty se hub přímo panicky bojí. Vzpomínám si na zděšení docenta botaniky univerzity ve Skopji, když jsme si v jeho přítomnosti chtěli uvařit guláš z různých jihoevropských hříbků. Reagoval na to způsobem, jako bychom v kotlíku měli klubko zmijí. Proč zrovna Osmani houby neradi? Možná to souvisí s tím, že osmanská kultura navazuje na kulturu řeckou, a ta – na rozdíl od římské – houby nekonzumovala. Řekové místo na houby chodí na jaře na pampelišky.


2011 | 09 | Čilichili: Sťatý Amos