Issuu on Google+

NEHÁZEJME VŠE NA NĚMCE Umíte si asi představit moje nadšení, když jsem v haldě zbytečností objevil titul, na němž rozjařená společnost sjíždí schodiště v rodinné vile na nafukovacím člunu! Jenže s tím souvisí podstatný moment sběratelské anabáze: člověk se nesmí před prodávajícím moc radovat, jinak majitel obratem zvedne cenu. Opakovaně jsem myslel na brilantní povídku Roalda Dahla Farářovo potěšení, kde překupník nábytku, vydávající se za duchovního, tak jemně chytračí při nákupu laciného unikátu, až se dočká jemné a kruté pointy. Já jsem na trzích bojoval třeba s tureckou manželkou, která měla v bedně naprosto skvělé věci, ale byla neoblomná. „On řekl pět eur, já říkám pro vás tři eura za jednu, ale to je poslední slovo! Manžel by mě zabil!“ Marně jsem jí vysvětloval, že nenajde nikoho druhého, kdo bude chtít koupit patnáct těch shitů najednou, a aby mi slevila. Jeden Ital (na výtečném blešáku na Boxhagener Platz) se urazil, že chci koupit výhradně desky s polonahými holkami, a rozkřikl se na mě, že neprodá nic; mému socioprojektu tak utekla dvojka pěkné písňové edice „Bez košile a bez kalhotek“. Našli se utahaní majitelé přepravek, kteří se rádi trochy té tíhy zbavili: a taky jsem mluvil se studenými prodavači, kteří opatrovali skvělou kolekci politických děsů z NDR a trpělivě čekali na nadšence, který zaplatí jejich nestydatě přepísknuté ceny. Teď jsem v Praze, vymýšlím si nejlepší možný tvar výstavy pro ta elpíčka a z polic na mě při tom zírají ty neznámé tváře. Vzpomněl jsem si, že bych si mohl pustit i samotné vinyly, a po letech zakoupil gramofon. Návštěvy a přizvaní experti reagují vesměs nevěřícně. S chystanou vyýstavou je jediná potíž: nechci všechnu kýčovitost a sexismus hodit jen na Němce, vždyť sunny seventies byly mezinárodní jev. Začal jsem shromažďovat české obaly jako paralelu: jsou jiné, ale taky často z říše nepochopitelných příčin: od Zlatého palcátu ke kráskám kolem Ladislava Štaidla. Obávám se, že brzo potkáte v českých hudebních bazarech postavu, která se znuděným výrazem bude předstírat, že ty obskurní vinyly, jež si vybrala, vlastně ani moc nechce, ale za pár šupů by je možná brala...

BERLÍN – BLEŠÁKY – BAZARY BOXHAGENER PLATZ Na náměstí v srdci (módní, ale ještě ne zkažené) čtvrti Friedrichshain to žije: každou sobotu farmářský trh (trocha hudby se najde taky) a každou neděli bleší trh se spoustou cédéček a vinylů. Ale možná si nakonec místo nich odnesete vintage kabelku nebo sadu kulečníkových koulí: z nepotřebného sortimentu tu mají všechno.

PÁRTY VE VILE NA NAFUKOVACÍM ČLUNU Vodácký večírek po německu

VELODROM V areálu cyklodromu koncertovali Kraftwerk, ale taky se tu konají obří burzy desek. Od specialistů na pirátské bootlegy po laciné ozvěny cédéčkové éry, tohle je místo, jehož velikost odpovídá velikosti Berlína. MAUERPARK Nedělní blešáky na Prenzlauerbergu lze kombinovat s válením a piknikováním na trávníku, asi k tomu uslyšíte lokální funk nebo jiný odvaz. Desky, chytrá neautorizovaná trika, mísy na ovoce ze zprohýbaných starých vinylů, currywurst, cider, pohoda.

61


2011 | 08 | Čilichili: Chlapům chybí vojna