Page 53

a pozorování života okolo. Zírám, kolik času se dá strávit zevlováním na terase hotýlku a koukáním na to, co se děje dole. Večer se paří. Bezpočet restaurací, barů, klubů a lidí s touhou bavit se, dělají z ostrova docela slušné party místo. O tom, jaké to je na Bocas del Toro, asi nejlépe vypovídá fakt, že téměř každý tu začne měnit plány a vymýšlí, jak to udělat, aby mohl zůstat déle. To se děje i nám. Rozleželí a spálení se nakonec jeden den přece jen odhodláme odjet. RÁJ AMERICKÝCH DŮCHODCŮ Celodenní jízda lodí a několika autobusy nás vyplivne v horském městečku Boquette. Jakýsi americký časopis identifikoval Boquette jako jedno z nejlepších míst ke strávení sklonku života amerického penzisty. Ti zde nakoupili domy a pozemky a teď tu žijí. Vliv Ameriky je tu docela znát, ale budiž řečeno, že to není žádná tragédie. Hezky je tu tak jako tak. Je tu větší pořádek než jinde, jezdí tu lepší auta, ubytování je dostatek, ceny zůstaly mírné a pravidelně se tu konají westernové bály a jamboree. A hned u města se vypíná nejvyšší hora Panamy. Z KARIBIKU PŘES HORY K PACIFIKU Panama má oba oceány v jednom. Z Karibiku jsme se nakonec autobusem, minibusem a pak vodním taxi dostali až na ostrov Boca Brava v Pacifiku. Vede tu pěšinka džunglí a okouzlují krásné zářivě fialové květy. Otravují miliony bzučivého, ale naštěstí nebodavého hmyzu a ďábelské vedro. Pot ze mě lije proudem. Z chatky u cesty vyběhne střapatý hipík. „Vedro, co?“ povídá, pozoruje můj zubožený obličej. Dvě studená pivka značky Balboa mě staví na nohy. Jestli byl Karibik v klidu, ale rozjetý, tak tady je naopak úplné mrtvo. Ruší maximálně opice. A taky to není zle. Ubytování v džungli je prostě romantika. Zvuky noci jsou nenapodobitelné, stejně jako stav mysli, kdy člověk leží natažen v houpací síti, v ruce pivo a nad sebou kolibříky. „Jezdí sem občas moji kámoši. Vracejí se hlavně ti, co jsou psychicky zdevastovaní z práce v kanclu. Většinu času pak stráví tim, že leží v hamace a nedělají vůbec nic. A někteří přečtou každý den jednu knížku,“ vypráví Julius, německý majitel minihotýlku, když se potloukáme po liduprázdné pláži. KONEČNĚ KANÁL Po sedmi hodinách cesty autobusem po Panamerické dálnici jsme zase na rušném autobusáku v Panama City. A konečně dáváme to, co je z Panamy ve světě nejznámější. Panamský průplav. Nečekám žádný zázrak, ale říkám si, že by to bylo skoro jako jet do Káhiry a nepodívat se na pyramidy v Gíze.

levné. Určitě není od věci dát si pořádný biftek. Hovězímu se zde daří podobně jako v Argentině. Vše se zapíjí vynikajícím panamským pivem, případně dovezeným vínem. Co nedělat Nemá cenu hrát si na hrdinu a chodit do chudinských čtvrtí v Panama City či Colonu. Člověk si fakt koleduje o průšvih.

Bez klobouku...

Gigantické lodě projíždějí uzoučkou vybetonovanou štěrbinou a zvedají se o několik metrů, aby pokračovaly dál na jiné úrovni vody. A ani se nepoškrábou... Dvě hodiny koukání uběhnou jako nic. Vypadá to jako zázrak, a tak pak spokojeně opouštíme symbol Panamy, a pak už i tu Panamu. Vzhůru do studené Evropy. Ach jo...

Čím místní oslníte Troškou španělštiny (alespoň). Nestyďte se za to, že jste Češi. Oni nás tu mají docela rádi. A taky si zkuste nastudovat trošku místní historie.

CO JEŠTĚ STOJÍ ZA VIDĚNÍ Provincie Darién Ideální místo pro milovníky divoké džungle a komárů. Neprostupný tropický prales na rozhraní Panamy a Kolumbie. Jediné místo, kde je Panamerická dálnice vedoucí svisle přes obě Ameriky přerušena. Souostroví San Blas 365 ostrovů v Karibském moři, jeden na každý den v roce. Jedná se o autonomní oblast indiánského kmene Kuna, který zde stále žije velice tradičním životem. Kromě koupání a flákání to také bude slušný kulturní  zážitek.

... bosa

53

2011 | 08 | Čilichili: Chlapům chybí vojna  

Některým chlapům vojna chybí. Tak si na ní alespoň hrají.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you