Issuu on Google+

TÉMA objevuje se i krev. „Je to jenom škrábnutí,“ zahlásí a mašíruje ven. Venca, který je dnes na airsoftu poprvé, mezitím zastřelí Meysna, kterého si spletl s nepřítelem, a mě trefí pár kuliček do helmy.

www.airsoft-locenice.estranky.cz www.saos-cr.cz www.4threconusmcbn.cz www.taskforce7x.cz

pochodů v plné polní. Moji dnešní hostitelé naštěstí patří k první skupině. Berou to jako hru. Nikdo mi nezazlívá, že totálně slečinkovsky a zcela nevojensky zaječím, když mě prvně trefí.

OMLUVA OD VRAHA Jsem na respawnu. Nějaká taktika se sice na začátku hry domluvila, ale já už nemám ponětí, kde všichni jsou. Cenné minuty běží a já překvapuju sebe samotnou, když se zkouším dostat do baráku sama z druhé strany. Na střeše je snajpr, ale pokynem ruky naznačuje, že do mě střílet nebude. Svifta, který se tu brzy objevuje, ale neušetří. Ten upaluje na respawn a za chvíli je zpátky. Tentokrát ostřelovače úspěšně obejde. Lepím se mu na záda a přebíháme zase o kousek blíž k vytoužené vlajce. „Pššššt,“ otočí se ještě ke mně, a v tu chvíli začne palba. Mizím za roh, ale stejně ji koupím. Svift chvíli tancuje mezi kuličkami, směje se a volá: „Nevím, možná mám, ale nejsem si jistej… jau, tak jo, teď už ji fakt mám,“ zvedne se ze země a znovu odťapkává na oživovací plac. Sakra, co teď? Moje dilema nakonec vyřeší volání „Koneeeeec“, které se rozléhá areálem. Na betonovou plochu před barákem se sbíhají příslušníci obou týmů a ti, kdo byli až do teď nepřáteli, se radostně častují zážitky ze hry. „Hele, promiň, já to nestih rozpoznat,“ přichází se mi omluvit kluk, co mě trefil do stehna. Ujišťuju ho, že všechno je v pořádku, a jemu se viditelně ulevuje. To samé říká Ace svému „vrahovi“. Všichni se plácají po ramenou a popichují. Taková davová minieuforie. Uvědomuju si, že mi ta hodina utekla jakoby nic, ale hladina endorfinů v mojí krvi V každém dosahuje maxima. Kdy jsem se klukovi je kus takhle naposledy cítila?

válecˇníka. A ve kterém ne, ten má neˇjaký problém

JSEŠ MRTVEJ! „Aaaauuuuuuuu,“ vylítne ze mě proti mojí vůli, choulím se k otlučeným cihlám stěn baráku a chytám se za zasažené stehno. Toho chlapíka, co mi povídal o komářím štípnutí, bych si nejradši pěkně podala. Palba ze samopalů pokračuje, někde za námi bouchá granát a pak najednou ticho. Všichni mrtví. „Mám.“ „Já taky.“ „Jsem mrtvej.“ Jeden voják po druhém se zvedá ze země a odchází do vedlejšího baráku na tzv. respawn neboli oživovač. Já nejdu, neb jsem tu jako zástupce médií a trefili mě omylem. Nicméně když Aceho, přilepeného zády ke zdi, trefí nepřítel z těsné blízkosti zpoza rohu pistolí do tváře,

32

AGRESIVITA A DALŠÍ MÝTY Za pár minut poté členové A. T. L. diskutují o tom, do které hospody mohou jít na jídlo, aniž by se jim někdo smál nebo jim dokonce nadával. Od sympatických válečníků se dovídám, že by rádi airsoft zbavili předsudků a zpopularizovali tak, aby se jím jednou mohli živit. Ace k tomu říká: „Média o airsoftu většinou informují zkresleně, trošku normální reportáž jsem viděl v televizi jenom jednou, jinak samý průsery, úrazy, agresivní magoři. Lidi se nám smějou, protože o tom nic nevědí." „Příjemně mě překvapilo, že to nejsou žádný vypatlaní dementi ani bláznivý zelenomozci,“ píše mi o den později v e-mailu náš fotograf.

O

ČiliChili | 08 | 2011 cilichili.cz | facebook.com/cilichili


2011 | 08 | Čilichili: Chlapům chybí vojna