Page 23

minibus. Všechna čest řidiči, který to odřídil jen podle zpětného zrcátka. A všechna čest vojákům Hradní stráže, protože se skutečně nehnou z místa, ani když se děje to, co se na něm dělo. Velká mystéria života jsem si také užila s jednou partičkou z Karolíny. Hned cestou z letiště přerušili můj děsně zajímavý úvod do české současnosti dotazem: „Čemu vy Češi dáváte přednost? Pohřbu do země, nebo žehem?“ S vedoucími pohřebních ústavů jsme strávili perfektních pět dní a doufám, že jim můj dárek do letadla, Spalovače mrtvol, někdo přeložil.

Po hodině s hroznem teenagerů v zádech se cítíte, jako by vás někdo protáhnul odšťavňovačem

oblečku, ať je vidět, že to má úroveň). Turisté se podívají třeba i na Žižkov (pivní túra), na vinohradské hřbitovy (The Kafka Tour) anebo do zadních traktů staroměstských domů za temných nocí (Prahou strašidelnou). Vůbec bych se nedivila, kdyby aspoň pár z nich doopravdy skončilo v nefalšované žižkovské knajpě. Osobnost průvodce ovlivňuje program zásadně. Jeden můj kolega, botanik, vodil v rámci prohlídky Pražského hradu turisty po okolních zahradách, a místo gotických kleneb jim hodinu a půl ukazoval lípy a záhonky. Nikdo si nestěžoval. U budky zrovna vypouští turisty mikrobus. Mrknu na sedadlo vedle řidiče, jestli nepoznám kolegu u mikrofonu, a heleme se: tady se modernizovalo. Tady jezdí místo průvodce automat. Cizinec si může během jízdy přecvakávat mezi 26 jazyky. Je to paráda. Mluví to k věci, bez hrubek, a to nejen ve větách jednoduchých. Dokud se na půlhodiny nezaseknete na magistrále. Alternativnou skupinové túry jsou túry soukromé. Jsou bezva. Je snadnější dělat šou pro čtyři lidi než pro čtyřicet, přičemž výška dýška nemusí klesnout. Program se řídí výlučně přáním klientů. „Děláme filmy pro dospělé a potřebujeme vzbudit zájem o Prahu,“ přál si kdysi hubený rakouský slizák, zatímco tlustý americký slizák už s notesem na koleně vytáčel čísla. První slečnu jsme nabrali u Koně, druhou na Můstku, a než jsme dojeli na Hrad, nasbírali jsme plný

ČiliChili | 08 | 2011 cilicili.cz | facebook.com/cilichili

BOJOVKA Před Obecním domem podupávají oparukovaní třicátníci v rokokových kostýmech s obtaženými kaťaty a čumí na turistky. Markytánky lákají vnadami jejich muže na Čtvero ročních dob. Radši lezeme dovnitř. Copak Čtvero ročních dob v provedení žáků z lidušky. Největší zlo jsou černá divadla. Nevím, jakým strašidelným omylem se dostaly do zahraničních průvodců jako typický příklad české kultury. Zřejmě kvůli Jiřímu Srncovi, který žánr proslavil. Srnec by byl jelen z toho, co se hraje. Lístek stojí šest stovek a úlevu během představení by přinesly jen záchodové mísy mezi sedadly. Hlasitý pokřik „Sr..!“ místo potlesku (ano, děje se) bohužel nestačí. Středoškoláci se tváří, jako že secese v pohodě, a do duchařského příběhu o Heydrichovi, který si neoprávněně nasadil svatováclavskou korunu (vystavuje se tu její kopie) a do roka a do dne skončil, jak skončil, přesně podle proroctví, napřou veškeré zbytky své pozornosti. Bohužel tím se definitivně vyšťavili. Je empiricky ověřeno, že dvacetihlavá turistická saň udrží pozornost maximálně hodinu, pak chce pivo. Dospělým lze vyhovět. Co se školní třídou, když tu navíc mají učitele? JE ČAS NA BOJOVKU Olga nás zaparkuje u Karolina a s tajuplným výrazem vytáhne z kabelky barevný pytlík. V něm jsou papírky s kvízovými otázkami: Jak se česky řekne pivo? Kdy bylo založeno Československo? Mají na to pět minut. První tři minuty bezradně stojí, jestli to myslíme vážně. Když zjistí, že jo, pomalu se rozcházejí. K řešení se můžou dobrat libovolným způsobem. Jasně že většina okamžitě vytahuje mobil. Myslím, že představa toho, zastavit na ulicinějakého Čecha a zeptat se ho, je dokonale vyděsila. Nic proti Čechům! Ale nejlíp on-line na Facebooku. Zatímco děcka řeší, míjí nás skupina italských šviháků a švihaček. Obdivuju outfit jejich šarmantní guidy. Estetický standard pražských průvodců

> 23

2011 | 08 | Čilichili: Chlapům chybí vojna  

Některým chlapům vojna chybí. Tak si na ní alespoň hrají.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you