Issuu on Google+

Reportáž

Univerzálním tmelidlem národů je samozřejmě pivo. Zvlášť když skupinu vezmete někam, kde netočí půllitr za devadesát jako na Staromáku. Je to přízemní, já vím. Jenže genialitu Kiliána Ignáce Dienzenhofera holt ocení daleko míň lidí než točenou plzeň. Zrovna teenageři jsou zapeklití klienti. Nedávají dýško, ale dají najevo, že se máte jít s celou Prahou bodnout. Což o to. Vy je chápete. Vy jste naprosto srozuměni s tím, že jedinou zajímavostí na Karlově mostě jsou Karlovy lázně (diskoška). Bohužel pochopení nestačí. Po hodině s hroznem zpruzených teenagerů v zádech se cítíte, jako kdyby vás někdo protáhnul odšťavňovačem. Nicméně toto nebude ten případ. Skupina maturantů z Brém přijela přes Pragkontakt, což je projekt drážďanské nevládky Nadace Brücke/Most, která organizuje různé kulturní akce. Mladým Němcům šije několikadenní programy na míru a bonusově přidává třeba besedy s pamětníky. Děcka reagují a znají i Petřín!, takže úspěšně projíždíme zahřívacím kolem a vydáváme se k Můstku.

Pozorujeme mezinárodní utkání o výhled. Nejdřív je ve vedení družstvo průvodce s  deštníkem, především kvůli početní převaze. Jenomže výhodu přesilovky nedokázalo využít. V poslední minutě jim před branku skáče posila soupeřů, posilněná pauzičkou u klobásového stánku, a nekompromisně trestá soupeřovu hrubku. Gól! Poražení táhnou MAZEC A MASO se svěšenými rameny Rytířskou. Fotkou na celek Za mých průvodcovských dob se tady skoro nedalo Václaváku se doma nepochlubí. Koučka vítězů povykládat o historii Nového Města, aniž by vám vítězoslavně vztyčuje dřevěnou slunečnici. Václavák někdo nerozbíjel lešení za zády. Už od Vodičkovy je mazec, ale Pražský hrad je maso. Vůbec nejbližší vidím, že se to nezměnilo. jsou si lidé v katedrále svatého Víta v sobotu dopoNa plácek těsně nad pěší zónou couvá náklaďák, ledne. Zvlášť potom, motor řve, chlapi kutálejí železný předco omezili vstup bez mět po pódiu, do toho začíná zkouška Dvacetiletá turistická vstupenek na osm kroků megafonů. Neslyšíme vlastního slova, u zadních lavic. Jsou si ani Olžina. A to má přednes jak z Národsaň udrží pozornost tak blízcí, že ostraha ního. Stejně mizerně jsou na tom další nestačí chytat ruce hodinu, pak chce pivo dvě skupiny, jejichž průvodci je navíc, v cizích kapsách. Venku zřejmě aby klientům kompenzovali vede fronta až na náměstí svatého Jiří. sluchovou deprivaci, ženou na poslední Kdy jsem se před svými klienty nejvíc styděla? Když čtvereční metr, odkud se přes náklaďák, pódium, patnáct minut před zavíračkou chrámoví kustodi s  reklamní bannery a stánky s klobásami dá v dálce pokyny „Schluss!“ a „Raus!“ obrovskými železnými zahlédnout levé kopyto koně svatého Václava. Když dveřmi skoro přibouchli pár lidem prsty. No nic, my si stoupnete na špičky. A počkáte si, až kluk vedle pokračujeme po Příkopech k Obecnímu domu. přestane fotit. Hm, ta fotka, na které Václavovi roste z přilby jeřáb, bude moc povedená. DO ZEMĚ, NEBO ŽEHEM? Míjíme budky cestovek s tunami letáků. Tady vidím progres. Dřív hnaly agentury turisty Prahou v zásadě dvěma trasami. Od Václaváku přes Staré Město nahoru Královskou cestou na Hrad. Druhá cesta byla populárnější, vedla shora dolů. Dneska je Praha prořezaná trasami jak ementál. Nejen to. Nabízí se Praha pěšky, Praha lodí, Praha horkovzdušným balonem, Praha historickou károu anebo cykloPraha (pěkně v cyklistickém

22


2011 | 08 | Čilichili: Chlapům chybí vojna