Issuu on Google+

Reportáž

Druhá nejpřeceňovanější památka v Praze Průvodce turistů máme zafixované jako opotřebované bytosti, které se šourají zámeckými chodbami s obřím svazkem klíčů u pasu, s intonací magneťáku přeříkávají Ottův slovník naučný a ožijí jen v případě, že se pokusíte proklouznout do sálu bez erárních pantoflí. To je ale trochu zavádějící představa. Zvlášť pokud chcete provádět Prahou zahraniční turisty. Text: Tereza Šimůnková Foto: Michael Kratochvíl

Vím o tom dost. Prováděla jsem sedm let prakticky denně. Sekla jsem s tím už před časem, ale dneska ráno jsem ze dna šatníku vyhrabala nejpohodlnější kecky. A vydávám se zjistit, kam se za poslední roky pohnul pražský turistický byznys. CHCETE MĚ? Sraz se skupinou máme v deset pod Koněm. Sokl je obsypaný zahraniční mládeží, bloumám kolem bez šance odhalit ty svoje. Jasně, v Praze se dají najít praktičtější místa na setkání – kdekoliv jinde –, ale moji hosté bydlí sto metrů odtud v epesním hotýlku. Normálně se to dělá tak, že pobíháte od jedné partičky ke druhé a ptáte se, jestli třeba nebudete chodit spolu. Ale já tu jsem dnes jen doprovod, a tak se nevnucuju. Svezu se na obrubník a natáhnu nohy do sluníčka, dokud můžu. Čekají mě dvě hodiny na kočičích hlavách s hlavou vykroucenou z obratlů. A už tu máme průvodkyni Olgu. Ostříleným pohledem oddělí z amorfní hmoty teenagerů ty správné, a ti se hned formují do ukázkového

20

půlkruhu. Má to dva důvody. Zaprvé Olga je mladá dáma s autoritou. Zadruhé jsou to Němci. KÁJA A SEJ-HAJ ROZI Olga se představí, přivítá výpravu, vytáhne mapu, zadá zahřívací otázku po jménu pražské řeky, vyhodnotí odpovědi a načrtne pochodovou trasu. Nepodceňuje fakt, že na zaujetí publika máte třicet sekund. Jinak se odsoudíte k tomu, pozorovat, jak se po imaginární zdi nad zpruzenými obličeji valí slizké šlahouny hrachu, který jste tam sami naházeli. Je dobré to nedopustit, poněvadž grupu můžete vyfasovat na jedno dopoledne, ale i na týden. Způsobů, jak se skamarádit, je pestrý arzenál. Autokar bavorských penzistů potěšíte malou zajížďkou k výhledu na vilu Karla Gotta (die goldene Stimme aus Prag, ja), a když s nimi u Fleků dáte k dobru jednu Rosamunde (německy Škoda lásky), už vlastně nemůžete nic pokazit. Tenhle hit je fakt geniální. Má asi dvacet jazykových verzí, takže si s ním pokryjete celou Evropu od Skandinávie po Balkán.

>


2011 | 08 | Čilichili: Chlapům chybí vojna