Page 54

Letem světem

Jak cestovat Letadlem tam a zase zpátky. Chce to ale trochu mikroekonomiky, aby člověk nepřišel na buben. Draze jakkoliv, levně s dlouhými pauzami po vzdušných přístavech v Asii. Na minikontinentě je to pak snadné. Vlastní auto s náhonem na všechna čtyři, když se jede do pustiny, je výhodou. Lze ho koupit výhodně. Člověk ale musí očumovat nástěnky v hostelech. To samé by měl dělat, když bude chtít využít spolujízdy. Nicméně řada soukromých autobusových společností, které jezdí po pobřeží sem a tam, to jistí. Kilometrové pasy jsou levnější. A pak stopování. Vždycky se najde řidič, který se slituje.

54

na jeden z nich, spatřím v mělčině literární postavu. Starší chlapík se slamákem hází opakovaně síť do vln. Úplný stařec a moře, vlastně spíš stařec a louže. Vytáhne čeřen a do igelitky na břehu vloží několik růžovoučkých krevet. „S manželkou je milujeme. V obchodech jsou strašně drahé a pro mě je to zábava. Jako důchodce mám fůru času,“ vysvětluje a proplachuje mořskou havěť. „Búúú,“ začne řvát malá holčička na dalším ostrůvku. Všichni se seběhnou. „Všechno dobrý. Jen ji trochu štípnul do zadku, neřád jeden. Bude mít modřinu,“ hlásí rázná matka a stírá dítěti soply z tváří. Řeč je o nejznámější australské šelmě, psovi dingo, který se ometá na pláži kolem dětí. „Dostal se sem před 6000 lety, byl domestikován a živí se králíky a malými hraboši,“ vzpomínám na fakta z průvodce. Už jen název blízkého centra povalečů mnohé napovídá. Jmenuje se Surfers Paradise. Hlavně Japonců, co si pod paží nesou nové prkno a za ruku vedou kočku v bikinách, je v tomhle surfařském koutě habaděj. Zato vlny pohledat. Jméno je totiž jen marketingový tah, ty pořádné hřebeny jsou úplně někde jinde. Nicméně pravdou zůstává, že

Austrálie je surfařskou velmocí. Místní borce seznámili se surfem pravděpodobně Havajci. První prkno si na zdejší pobřeží přivezl v roce 1912 C. P. Paterson. Bylo z borovice a dvaatřicet kilo těžké. Přesto se na něm ve šťastné chvíli postavil a zrodilo se australské surfování. KOPULUJÍCÍ ŽELVY Pěst civilizace na mě se vší razancí dopadne až v megapoli Sydney. Vysoké mrakodrapy v ní jako had obtáčí v patnácti metrech nad zemí rychlodráha a dolaďuje tím sci-fi vzhled města. Není divu, že se tu natáčelo druhé a třetí pokračování filmu Matrix. Zátoka rozdělující centrum na dvě části je navíc dost rušnou dopravní křižovatkou. Přístavní doky slouží za nástupiště a pak už se člověk veze lodním autobusem, kam mu je libo. Nicméně skoro ze všech míst vodní magistrály jsou vidět dvě dominanty: Nad zálivem se vypíná Harbour Bridge, který byl slavnostně otevřen už v roce 1932. Ve své době působil tenhle obr jako pomník národní hrdosti protinožců. Dost majestátně vypadá i dnes. U jeho paty visí varování, že za nepovolené zlézání mostu by mohl adrenalinový turista zacálovat až 2200 dolarů. Nicméně na oblouku se dnem i nocí takových

2011 | 07 | Čilichili: Panstvo  

Šlechtické tituly jsme zrušili v roce 1918, ale královská svatba nás přilepí k obrazovce.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you