Page 46

Pokec

Pojďme si v tom nejdřív udělat pořádek. Co jsou to vlastně arabské země? Hodně obecně se dá říct, že arabské země jsou ty, kde se používá arabština. Mezi jednotlivými státy, třeba Marokem, Egyptem a Sýrií a Saúdskou Arábií jsou ale velké rozdíly. Spisovná arabština se sice oficiálně používá všude, ale v praxi se mluví hovorovými variantami. Egypťan bude Alžířanovi rozumět tak na třicet procent. Vzpomínáte si, v čem jste si v Jordánsku připadal nejvíc odlišný? Já tam žil jako malý kluk, ale jelikož mě maminka vychovávala po česku, tak se občas stalo, že moje okolí nechápalo, co dělám. Například Arabové nerozumí, proč by člověk chtěl být o samotě a třeba si číst. Oni jsou hrozně společenští, a když se člověk zavře do pokoje, tak se strachují, že ho nějak urazili a on se na ně zlobí. Samotné čtení pro zábavu je pro ně dost nepochopitelné. Člověk s knihou pro ně znamená, že studuje. Arabská literatura je ale přece věhlasná a určitě ji netvoří jen učebnice... Egyptští spisovatelé jsou držiteli NobeO ženské obřízce nebo lovy ceny za literaturu a arabská kulje na četbě založená, vždyť i první kamenování nevěrníků není tura přikázání Koránu zní: „Čti.“ To, že lidi v Koránu ani slovo málo čtou, je důkaz úpadku vzdělanosti, stejně jako fakt, že do arabštiny se překládá velmi málo knih, knihy samotné se prodávají na ulicích, zatížené kameny a s otrhanými obálkami. Do jisté míry je to ale nahrazeno ústním předáváním. Arabské vzdělávání je hodně založeno na memorování a recitaci. Spíš než knihami se tam informace přenášejí tím, že se lidi sejdou a povídají si. V prvorepublikových filmech prodával pan Kristián zájezdy do Egypta a Káhiru líčil jako ráj na zemi, kde voní káva a zní zpěv muezzinů. Dnes ale Egypt máme zažitý jako pláže v uzavřených resortech. Kdy ten Kristiánův ráj zmizel? Kouzlo Orientu tam pořád je, ale člověk ho musí hledat mimo turistické resorty. Je ale fakt, že tomu moc neprospívá politika arabských států, které se snaží soustřeďovat turisty na jednom místě. Odůvodňují to bezpečností a hrozbou teroristických útoků, což je ale relativně nová věc – začala někdy v devadesátých letech. Pravý důvod je, že žádný autoritářský režim nemá rád, když se mu po zemi potulují nekontrolovaní turisté a roznášejí ideologickou kontaminaci. A také že turistická střediska vlastní ti samí lidé, co ta nařízení tvoří a profitují z toho.

46

Takže propojování byznysu a politiky tam frčí stejně jako u nás? Úřednický systém tam funguje ještě na tradici z doby otomanů, kdy úředník vládl přidělenému okrsku a svým způsobem ho vlastnil. Dodnes má státní služba obrovskou prestiž a každá rodina se snaží dostat děti na úřednické pozice. Úřednický aparát je tím pádem ale hrozně přebujelý a místa jsou špatně placená. Takže si úředníci hledají způsoby, jak si přivydělat jinak a zneužívání pravomocí, klientelismus a korupce jsou tam bohužel hodně časté. Jak vnímají Arabové nás? Existují tam také stereotypy vůči Evropanům? Určitě. Evropa je pro ně společnost založená na individualismu, sexu a alkoholu. Vždyť to je pravda, ne? Ne do té míry, kterou můžete vysledovat z televizních kanálů arabské televize, které vysílají západní hudbu. Na nich opravdu neběží nic jiného než videoklipy s polonahýma holkama a v takovém množství, které jsem nikde v Evropě nezaznamenal. Naštěstí se ty stereotypy díky moderním komunikačním kanálům pomalu daří narušovat. Mí kamarádi z Egypta normálně koukají na Přátele a přes Facebook si píšou se známými v Evropě nebo Americe. Už jen kvůli tomu přijdou do konfrontace s oficiálně šířeným názorem a můžou o něm diskutovat. Což se na veřejnosti dlouho nesmělo. Jsou výsledkem toho třeba vlny demonstrací, které v současnosti probíhají? Ty jsou hlavně důsledkem změn v demografii obyvatelstva. V zemích, kde probíhají demonstrace, tvoří skoro šedesát procent populace lidi pod třicet let, kteří mají přístup k necenzurovaným informacím a například zjistili, že státy, na které pohlíželi svrchu, jako je Čína, jsou ve skutečnosti mnohem dál než oni. Tím pádem jim režimní propaganda připadá úplně směšná, a navíc na ně neplatí perzekuční páky, na které se státní aparát dlouho spoléhal. Takže se konečně nahlas požaduje, aby se začaly řešit dlouho neřešené problémy a změnil se systém, který nemá v 21. století co dělat. Často se ozývají skeptici, kteří se bojí, aby diktátory nenahradili náboženští extremisté jako v Íránu. Události v Íránu se odehrály v roce 1979 a úplně za jiných okolností. Írán není arabská země a náboženští vůdci jsou centralizovaní s jasnou hierarchií. V arabském světě nejsou náboženští představitelé politicky angažovaní a už vůbec nemají jednoho vůdce, jakým je

2011 | 07 | Čilichili: Panstvo  

Šlechtické tituly jsme zrušili v roce 1918, ale královská svatba nás přilepí k obrazovce.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you