Issuu on Google+

KDO JE VÍC A KDO JE MÍŇ TITULY (OD NEJNIŽŠÍHO)

OSLOVENÍ

Šlechtic

Pán z ...

TITUL (OSLOVENÍ) MANŽELKY

TITUL SYNŮ A NEPROVDANÝCH DCER (OSLOVENÍ)

Šlechtiſna Paní z...

Šlechtic, šlechtična z...

Rytíķ

Pán z...

Šlechtiſna Paní z...

Rytíķ, Šlechtična z...

Svobodný pán /baron

Excelence dříve Urozený nebo Blahorodý pán

Svobodná paní / baronka Excelence, dříve Urozená paní

Svobodný pán baron Svobodná paní baronka, neoficiálně baronesa

HrabŰ

Excelence (dříve Vysokorodý pán nebo Hraběcí Milost

HrabŰnka Excelence, dříve Vysokorodá paní nebo Hraběcí Milost

HrabŰ, hrabŰnka, neoficiálně komtesa

Kníže

Jasnost dříve Knížecí Milost

KnŰžna Jasnost, dříve Knížecí Milost

Nejstarší syn je následníkem knížecího titulu a dědičným princem – Erbprinz (nebo dědičným hrabětem – Erbgraf). Ostatní synové a neprovdané dcery jsou princové p cové nebo ebo hrabata, abata, resp. esp. princezny nebo hraběnky

Vévoda

Od roku 1844 se vévodové dŰlí na

VévodkynŰ Výsost nebo Jasnost

Vévoda, VévodkynŰ Výsost nebo Jasnost

a) mediatizované – s právem na oslovení Výsost

Tuto šlechtickou hierarchii u nás zavedlo Obnovené zřízení zemské v roce 1627 Celé se to ještě komplikuje spoustou výjimek a modifikací. Hrabě mohl být markrabě nebo landkrabě, některé hraběcí rody (Harrachové) měly nárok na oslovení Osvícenosti a byly považovány za rovné s královskými rody. Aby v tom byl úplný chaos, tak hlavy některých významných rodů používaly povýšené tituly. Hlava rodu Lobkowiczů je kníže Lobkowicz, vévoda Roudnický. Nebo Karel Schwarzenberg má titul kníže ze Schwarzenbergu, vévoda Krumlovský. Spíše by se mu tedy mělo říkat vévoda, a ne kníže, jak jsme si zvykli, ale i kníže je správně.

<

b) titulární – s právem na oslovení Jasnost MODROKREVNÍCI Neexistuje důkaz o tom, že by některý aristokrat kdy měl modrou krev. Spíš měli modré žíly. Hlavně tedy Vizigóti, kteří se na Pyrenejském poloostrově v 8. století mlátili s Araby. Tady prý spojení o modré krvi vzniklo. Vznešení rytíři západogótští měli na bledé pleti promodralé čáry...

<

BLEKOTA NA TRŮNU Pověsti o šlechtické degeneraci jsou, jak už víme, přehnané. Někdy se ale opravdu zadařilo. Přestože manželství bratrance

a sestřenice je právně v pořádku a pravděpodobnost vzniku genetického defektu je malá, pokud je vaše matka zároveň neteří vašeho otce a ten zas synovcem své babičky, musíte počítat s nejhorším. Tak jako poslední ze španělských Habsburků Karel II. V jeho případě naštěstí zasáhla příroda. Karel totiž trpěl kromě dalších závad i neplodností. Muž, který vládl Španělsku v letech 1665–1700 a zemřel v 39 letech, vlastnil extrémní verzi tzv. „habsburského rtu“. Jeho spodní čelist, a dokonce

ČiliChili | 07 | 2011 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

i jazyk rostly o tolik rychleji než čelist horní, že nebyl schopen kousat jídlo, neustále slintal a do čtyř let nemohl mluvit. Do osmi nemohl chodit, jeho hlava byla v poměru k tělu gigantická, trpěl křivicí, střevními potížemi a křečemi, mentální retardací a impotencí. Ve 30 letech vypadal jako stařec bojující s halucinacemi, otoky a byl téměř neschopný se postavit na nohy. Vědci spočítali, že na tom byl díky 200leté „křížící politice“ svého rodu geneticky o dost hůř, než kdyby jeho rodiče byli vlastními sourozenci.

31


2011 | 07 | Čilichili: Panstvo