Issuu on Google+

Rozjezd

ČILICHILI – coming out

T ěeditel redakce – Filip Asi Hrubý Šéfredaktor – Michal Tutovç Schindler Zástupce šéfredaktora – Štefan Kdo Ví Švec Kreativní Ĝeditel – Simon No Tak Brown &&& Creative – www.andandandcreative.com. Editor sekce Vodafone – Martin ěíká Se Pistulka Provozní sekce Vodafone – Magda Nooo Rückschlossová EditoĜi aËpsavci – JindĜich Víme Novák, FilipËKdysi HoráÝek, Martin TĜeba Groman, Jakub Uvidíme König, Tomáš Tak Trochu Fürstenzeller DesignéĜi – Petr NaznaÝuje Toman, Tomáš No Hele Trnobranský, LucieËCo Si Budem Povídat Steenkamp, Shawn No Jistç Davey Manažer – Marek No Teda Slezák ProdukÝní – Pavel Pche Matuška DTP – Aleš Tak Jako DuroĎ Asistentka – Lenka Že By Ciznerová Inzerce – Marek Mohlo By Hammerschmied, LucieËAle No Tak Mihálová Obálka – David Hart, www.shootmeup.co.uk

Pavlač vlač Emila Hakla

Emancipace i Móda fandit menšinám je produktem kolektivního špatného svědomí, které je u nás (Evropanů, Amíků, u bělochů obecně) víc než na místě. Ne že by k němu jinde měli míň důvodů, ale my to tu táhneme už pár tisíc let, kolonizujeme, diktujeme technologie, nahrazujeme vztahy kšeftem a tak dále. A protože to už pomalu balíme, objevuje se u nás klasická pozdní lítost. Ta souvisí hlavně se sebelítostí, takže je to, dá se s přimhouřením oka říct, projev masové hysterie. Menšiny nám o ni dvakrát nestojí, ty jsou rády, když si jich nikdo moc nevšímá a nechává je v klidu. Tuhle jsem byl v Hispánii a stalo se mi na nočním bulváru plném roztancovaných lucky people, že na mě mrkla holka. Při mém věku a ksichtu divná věc. Tedy húra, došlo mi, samoživitelka. Pouliční pracovnice. Ale že byla celá Ornella Muti zamlada, napadlo Předpověd počasí

Z domova Řecký dluh převezme Sazka. Dalík změnil jméno na Vzalík.

6

T

T

Meteorologové slibují dvacítky, později třicítky.

mě – co kdyby? Poprvé a naposled? Třeba. Možná. V nejhorším zdrhnu. Mrkl jsem na ni též. Šli jsme na piňu koládu a až nad tou jsem si všiml, že má Ornella hlubší hlas a strniště. V téhle době, kdy všichni flušeme kečup, žádný div. Taky se mockrát nestačím, když letím do háku, oholit. Zvláštní je, že mi trvalo dobře dvacet vteřin, než mě to moje „co kdyby“ opustilo. Bytost to poznala a odešla. A já přemýšlel. Když se někdo takhle moc podobá Ornelle, bylo by mi fuk, kdybychom si měli dát, řekněme, hubičku? No jistě, jistě, nebylo, ani náhodou. Tudy vlak nejede. Nikdy. Přesto jsem měl dojem, že jsem se teprve v té chvíli emancipoval. Zbavil se lehké, bezmála čistě teoretické, ale přece jenom fobie. Hodilo se mi to, když jsem pár týdnů poté nastoupil do zaměstnání, kde dělá kluk, co žije s registrovaným partnerem. Chová se jako chlap, pálí mu to a je s ním sranda. Jenom když odchází, strčí hlavu do dveří a řekne: „Pa, pa.“ A já mu úplně normálně odpovím: „Pa, pa.“


2011 | 06 | Čilichili: Ecce Homo