Page 26

Téma

TÉČKO Č A PEKÁČ Libuše Jarcovjáková je známá fotografka. Před třemi lety měla výstavu fotografií z Téčka v Galerii Langhans. Další fotografie najdete na stránkách www.libusejar.com.

V 80. letech se pražská gay komunita scházela ve dvou polooficiálních klubech. Díky fotografiím a vyprávění Libuše Jarcovjákové se tam můžeme vrátit. Kam pražští homosexuálové před revolucí chodili strávit večer? První z jejich podniků byl T-Club neboli Téčko na Jungmannově náměstí. Druhý přes řeku na Smíchově, ten se jmenoval U Petra Voka a přezdívalo se mu Pekáč. Většina pravidelného osazenstva pendlovala taxíkem za 25 korun mezi oběma. Jaká se v klubech scházela společnost? Hodně smíšená. Jádro tvořili pravidelní návštěvníci, kteří měli „coming out“ za sebou, takže jim bylo jedno, jestli je tam někdo uvidí. Chodili tam krásní mladí kluci i  holky, na  druhou stranu takové ty „vykrouceniny“, ale i seriózní pánové. Často turisté z Německa nebo Maďarska, taxikáři, číšníci, děvčata z  Jalty a  různí šíbři. Byl to takový polosvět, ale jádro štamgastů se tam cítilo opravdu svobodně. Vstup do obou klubů totiž strážili vyhazovači. Dovnitř se člověk dostal, jen pokud byl domácí, někdo ho přivedl anebo když vyhazovač usoudil, že by dotyčný mohl takříkajíc „zapadnout do rodiny“. Co se tam hrálo za muziku? Vystupovali tam různí obskurní DJové a pouštěli převážně takové to eurodisko, ABBA a Boney M. Největší úspěch ovšem měly cituplné dojáky od Hanky Zagorové nebo Hegerové. Čím dramatičtější text, tím větší úspěch. K ránu se už za každou písničku platila padesátka.

26

Byla ta společnost bouřlivá? Fungovalo to jako velká rodina. Třeba tam vůbec nepatřila prostituce. Kluci, co chodili šlapat, chodili do Panoramy. Jediná rivalita tam panovala, když ty největší královny o karnevalu soutěžily o nejlepší masku. Na některé zážitky nelze zapomenout. Třeba když byla ohlášena kulturní vložka a do klubu vplula Helena Růžičková se synem Jiřím, oba oblečení do žlutých orientálních kostýmů. Začali tančit břišní tance a všichni se mohli zbláznit. Na Smíchově v Pekáči se zase jednou zničehonic objevila Olga Schoberová, která přijela s  nějakou společností do  Prahy na návštěvu a padl jí do oka jeden venkovský hošík, co tam byl nový. Ona mu začala slibovat výlety na jachtě a kdesicosi, ale on, nevěda, o koho jde, ty sliby a návrhy znechuceně odmítal. Když Schoberová odešla, všichni se na něj sesypali a říkali mu: „Ty vole, víš jak ses mohl mít?“ Když se chudák dozvěděl, co prošvihnul, tam pak každý večer zoufale vysedával a čekal, že se Olinka vrátí. Nedočkal se, ale vysloužil si přezdívku Opuštěný námořník. Jak přijímali návštěvníci vaše focení? Do Téčka mě uvedl kamarád a od začátku jsem tam chodila s úmyslem fotit. Na to jsem si ale musela dlouho budovat pozici, protože jsem nechtěla fotky „krást“.

Nebála jste se, že se díky vašim fotkám na někoho něco provalí? Naštěstí k tomu nikdy nedošlo. Po revoluci jsem se setkala s  lidmi, kteří nahlíželi do archivů StB a byli přesvědčeni, že tam mé fotky budou. Nebyly. Estébáci je po mně chtěli, jednou i vymáhali pod záminkou vyšetřování trestného činu. Vycouvala jsem, odevzdala nepoužitelné přepálené filmy a s focením v Téčku přestala. Proč vlastně žila gay komunita za komunismu v jakési poloilegalitě? Podle mě byly ty kluby tolerovány díky obchodní politice Restaurací a  jídelen. Oba byly každý večer plné, scházela se tam poměrně bohatá klientela a lidi tam opravdu utráceli. Jednou jsme se hrozně báli průšvihu, když se v Pekáči nemístně opíjel velký papaláš a dělal tam do krásné dámy, která byla ve skutečnosti pán. Což on samozřejmě netušil. Číšníci se hrozili, že jestli mezi těma dvěma k něčemu dojde, tak z toho bude strašlivý průšvih a  všechny je pozavírají. Když se funkcionář odpotácel na toalety, tak „dámě“ vyhrožovali, ať se opováží cokoliv provalit. Naštěstí ho zmohl alkohol a dobře to dopadlo.

<

2011 | 06 | Čilichili: Ecce Homo  

Být homosexuál frčí.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you