Page 16

Kácíme modly Neobejde se to bez nadávek (ze strany motoristů) a vysvětlování, že je to jediný způsob, jak vystoupit z metra (ze strany Václava). Za dvěma semafory a úzkým chodníkem nás čeká další (tentokrát krásně prostorný) výtah, kterým sjíždíme na trasu A, jíž (tentokrát hladce) dojedeme na Dejvickou. VÝSTUP: DEJVICKÁ „Tady je to docela dobrý!“ libuje si Václav. Tedy do té doby, než ho těsně před výtahem předběhne tříčlenná skupinka asi čtyřicetiletých, navenek úplně zdravých paní, které zdviž obsadí a ujedou nám před nosem. „Asi měly naspěch, pánové. Doufám, že vy nepospícháte...“ Za pár minut jedeme i my. Míříme do chráněné dílny, kde Václav pracuje. „Najít u nás bezbariérovou práci je jako hledat jehlu v kupce sena,“ říká. „Už když jsem studoval, musel jsem změnit školu, protože v té první jsem se dostal tak akorát do vrátnice.“ Na samém začátku cesty od metra zůstane náš průvodce stát a poradí nám, abychom si cvičně zkusili najít cestu tak, abychom z chodníku a na chodník šli jen tam, kde jsou nájezdy. V půli cesty zůstaneme bezradně stát, protože tenhle rébus řešení nemá. Náš průvodce ( jehož „vůz“ dokáže nízké obrubníky na Dejvické zdolat) nás se smíchem dohání a vysvětluje: „Kdybych měl mechaničák (obyčejný vozík), tak si tady neškrtnu.“ Chodník vedoucí na Vítězné náměstí (kam míříme) pokrývá teplem popraskaný a pokřivený asfalt, který Václavův vozík místy nahýbá i o několik stupňů na stranu. „Je to tu už několik let, ale dá se to projet.“ Po jeho zdolání se už poměrně hladce dostaneme na místo určení. NE(NÁSTUP): DEJVICKÁ Je devět hodin večer, ve Václavově chráněné dílně se končí, a tak se vydáváme zpátky. Cestou se stavujeme ve vietnamské večerce a pořizujeme Václavovi nákup. Ne proto, že by neuměl nakupovat, ale do suterénního obchodu vedou tři schody. Pak společně přetrpíme zvlněnou cestu k metru a vjíždíme do vestibulu. Po stisknutí tlačítka výtahu na nástupiště však stroj nereaguje. Sháníme dispečera. Ve své budce u turniketů se nenachází, a tak se za ním vypravíme na nástupiště. „Já vím, že to nefunguje, ale nic s tím nenadělám.

VOZÍČKÁŘOVA CESTA TRAMVAJÍ Noc je mladá, tramvaje ještě jezdí, ale vozíčkář se do ledajaké soupravy nedostane. Potřebuje bezbariérovou tramvaj, a ty přestávají jezdit kolem desáté. Erik Čipera, vedoucí osobní Na zastávce, k níž nám vedou nejlepší asistence v občanském nájezdy, už dojezdily. „Když jsem si sdružení Asistence na tohle stěžoval, řekli mi, že správný vozíčkář by měl v deset hodin ležet "V Praze je kolem 35 000 vozíčkářů. v posteli a spát,“ vypráví Václav. Problém bezbariérového pohybu se Vydáváme se tedy zpět; napříč navíc týká i seniorů a rodičů s kočárky. Dejvicemi na Hradčanskou. Tam, pod Když srovnám Prahu a Vídeň, tak Pražským hradem, se dá díky turistům ve Vídni je bezbariérových všech 90 čekat lepší obslužnost. Naše naděje stanic metra. Pražská MHD denně se naplní, za třicet minut přijede vypraví asi 30 % nízkopodlažních nízkopodlažní souprava, jejíž řidič autobusů, Vídeňská 100 %. Bezbana naše upozornění vystoupí a vyklopí riérových tramvají v Praze jezdí asi Václavovi nájezd. Nastoupíme s ním. 10 %, ve Vídni 40 %. Bezbariérový Než vystoupíme, projedeme třemi stapřístup má odhadem jen jedna pětina nicemi, kde se dá přestoupit na metro. pražských škol. Díky společnosti SoAni jedna z nich však není přístupná cietas mají pražští vozíčkáři k dispozici pro vozíčkáře. Na té čtvrté, Náměstí speciální vozy, hrazené z fondů EU Republiky, vystupujeme a doproa hlavního města (pasažér platí jen vázíme ho pěšky na Muzeum, které symbolický poplatek). „Taxi“ však je nejbližší přístupnou stanicí. Než musíte objednat několik dnů předem, se s Václavem na parkovišti naproti neboť poptávka drtivě převyšuje bývalému Federálnímu shromáždění nabídku. O Praze a vozíčkářích natorozloučíme, koupíme si ještě všichni čil v roce 2010 dokumentarista Tomáš tři v blízké nadnárodní restauraci hamŠkrdlant film Prague needs revolution. burger. Jíme ho před jejím vchodem Najdete ho na Youtube". (vyzdobeným světoznámou firemní značkou) „na stojáka“. Restaurace má totiž jediný vchod, ke kterému vede deset schodů bez plošiny...

Václav v minišachtě

16

Opraváře jsem volal už odpoledne.“ Chvíli přemýšlíme, zda jsme těch několik desítek schodů s Václavem schopni přestát jako nosiči. „Děkuju za vaši účast pánové, ale ani o tom neuvažujte,“ říká rázně Václav. „Já mám metrák a stroj asi taky tolik. Jde se na tramvaj!“

EPILOG Je kolem půlnoci a Václavovi brzy pojede poslední metro. Než se rozloučíme, mám na něj poslední otázku: „Co se s tím dá dělat?“ Odpověď, stejně jako každá Václavova promluva, je jasná a vtipná: „Víte, nás je v Praze několik tisíc a za ta léta jsme si už stěžovali všichni. Až pak někdo přišel na geniální nápad. Založili jsme neziskovku, která se zabývá tím, že posadí politiky na kolečka a ukazuje jim Prahu z vozíkové perspektivy.“ Tak uvidíme... ČiliChili | 06 | 2011 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

2011 | 06 | Čilichili: Ecce Homo  

Být homosexuál frčí.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you