Page 49

TIPY A TRIKY Kde spát Drahé i levnější noclehárny ve městech či apartmány u pláží skýtají bezpečí. A nudné, leč bezstarostné sny. Ubytování v domácnostech je sázkou do loterie, ale většinou se v ní vyhrává. Vždyť místní jsou velmi pohostinní lidé. Kempy lze spočítat na prstech jedné ruky. A zbývá už jen interiér vlastního auta nebo stanu. Pravidlo zní: usínat za soumraku, vstávat za úsvitu.

Řeka Drin je z dálky pěkně modrá

s kozlí hlavou je tu jen v kopii, originál mají ve Vídni. Nicméně jako symbol je turkobijec všudypřítomný. Kozlí přilbu lze vidět i u benzinových pump. Má ji totiž v logu firma Kastrati, která v zemi obchoduje s pohonnými hmotami. V lepších nálevnách se popíjí výtečný koňak Skanderbeg. Socha vojevůdce je snad na každém větším náměstí. Jako symbol ho zprofanoval konzum, před ním nacionalisté, komunistická diktatura se jím zaštiťovala na každém rohu a jeho jméno nesla za poslední světové války dokonce i esesácká divize. ŠVIHÁKEM PLÁŽOVÝM Dvousetkilometrové albánské pobřeží je členité. Od přístavního města Drač, které založili roku 627 před Kristem řečtí osadníci, začíná směrem na jih území plné pláží. Všude lehátka a křesílka stíněná slunečníky, okolo korzují mraky lidí, na klidných vlnách padají surfaři a dál na moři túrují frajírci vodní skútry. U pláží se ve stínu stromů rozkládají příjemné venkovní restaurace, kde nabízejí ryby na tucty různých způsobů. Nicméně Balkán se nezapře. Tu nabízí cikánka věštění z ruky, támhle poskakuje cvičený medvěd, onde se hází na pyramidu z plechovek za věcné ceny. Posouvám se jižněji, a tak zanedlouho dorazím do Vlory, přístavu zdejších patriotů. Právě v ní byla na konci roku 1912 vyhlášena nezávislost Albánie a vztyčena vlajka. Nejvíc se o to zasloužil Ismail Qemali, kterého mám v peněžence v podobě bankovky v hodnotě pět set leků. Na hlavním náměstí

Vysedej. Vidím křena z Čech.

Jak cestovat Do Země orlů je to z Česka po různých cestách necestách něco kolem 1700 kilometrů. Na místě je nutné zapomenout na pravidla silničního provozu, žádná nejsou. Hlavně u pobřeží je hustá síť autobusových linek a jedna železniční lajna. Busy jsou špinavé a staré, vlaky, většinou české provenience, taky. Mikrobusy, které staví na zamávání, se zdají být nejlepší volbou. Na některých řekách rozrážejí hladinu trajekty. V méně dostupných oblastech se hodí každý čtyřnožec. Kůň nebo osel je tu k vašim službám, ale většinou i s průvodcem. Bez nich nezbývá nic jiného než kopnout do vrtule a zapojit vlastní nohy, samozřejmě patřičně obuté. Co si dát Už procházka po tržišti je bizarním chuťovým zážitkem. V řadě stánků nabízejí úžasnou škálu hand made sýrů či domácí zeleniny, jinde se opékají ovčí hlavy nebo udí maso. Restaurace nabízejí všechny možné balkánské dobroty od bureku (závinu z listového těsta plněného sýrem či masem) až po trojici albánských národních jídel. Hovězí guláš fërges, telecí na víně a česneku sofrito a qoftë podobné čevapčiči. Pro doplnění tekutin a lehkou

motovici třeba pivo Tirana, víno Shesi e Zi z Beratu nebo koňak Skanderbeg. Nicméně taková domácí rakije, pálenka z vinných hroznů, nad tu není, to je posvícení. Není divu, že v zemi popíjejí i muslimové. Jde o sektu bektašijů a při jejich dýcháncích teče kořalka proudem. Co si přivézt Popelník ve tvaru vojenských bunkrů, tradiční bílou čepici anebo sošku Skanderbega či Matky Terezy, dvou největších Albánců. Nebo trika ve stylu národní vlajky. Černá dvojhlavá orlice na červeném poli. No a taky něco přízemnějšího. Třeba ministerstvu zdravotnictví natruc rakiji a tabák. Co nedělat Nemá se strašit, ale budu. Pořád koluje řada legend o tom, že vendeta, čili kanun, mezi vidláky v zapadlých vískách stále přežívá. Dost podobné je to s lidskými orgány, s nimiž obchodovala Kosovská osvobozenecká armáda. A na každém šprochu, může být pravdy trochu. Tak se do ničeho nepřipleťte. Nebuďte moc agresivní, namyšlení, uštěpační a nepijte metodou carských důstojníků. Taky nedávejte hlavně ve městech na odiv přeplněné peněženky, fotobrašny či šperky. Na druhou stranu neodmítejte pohostinnost, urazili byste. Čím místní oslníte Zvlášť vám budou zobat z ruky, když jim poděkujete za to, že se jako jediní v rámci východního bloku za Čechoslováky postavili. V roce 1968 k nám chtěl totiž naštvaný Enver Hodža proti sovětským vojskům a jejich pobratimům poslat stíhačky. Říká se, že měl jen dvě. Rub věci tkví v tom, že se sám bál zvůle Kremlu.

49

2011 | 04 | Čilichili: Popelnice Evropy  

Značkové obchody u nás vypadají jako sekáče a jíme igelity vydávané za klobásy.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you