Issuu on Google+

Z čehož vyplývá... ... že ty obrovské sumy od dárců, se kterými rozvojové organizace disponují, by lépe dokázaly vyřešit problémy přímo v komunitách.

3

podmínky, ve kterých děti žijí. Jak mi řekla pracovnice státního úřadu: „Pokud máme v seznamech padesát takových domovů, potom jich může být v celé provincii tisíc – dokud se nám samy neohlásí, nevíme o nich. Každý kostel může žádat v zahraničí peníze pro chudé děti z hor a my o tom vůbec nevíme...“ Nároky na rozvojové pracovníky nebo misionáře jsou opravdu nízké; obvykle je žádáno středoškolské či vysokoškolské vzdělání, znalost světového jazyka a schopnost pracovat v náročných podmínkách. Jak je možné, že nikdo nevyžaduje odbornost? Zkusme poslat podobně vybavené lidi do sociálně vyloučených komunit v Česku – dokážou vyřešit ty nesmírně složité problémy? Pochybuju... Co bych tedy měl dělat, pokud chci na dálku pomáhat sirotkům? Opravdu nevím. Nezbývá než věřit informacím, které vám předloží daná organizace. V případě akhajských dětí žijících v křesťanských domovech jde taky o to, že opravdoví sirotci jsou jen málokteří z nich – většina dětí má rodiče, kteří musí za pobyt dětí v domovech platit, což dárci netuší. I děti, které opravdu sirotci jsou, mají obvykle širší rodinu, která se o ně postará.

44

Jak se k Akhajům chováte vy osobně? Přizpůsobujete se jim, nebo jste pořád takový Tomáš, jakého vás znají v Brně? Jako ke kamarádům v Brně se k Akhajům nechovám, protože moje postavení je v tamním prostředí odlišné. Jsem tam vetřelec, přestože vítaný. Jsem prvek, který tam nepatří – odlišný svým vzezřením, mocenskou pozicí nebo třeba historií. Naučil jste se jejich jazyk? Stále se ho učím. Chápou Akhajové, proč je natáčíte, zpovídáte a studujete jejich život? Ne. Jejich životy jsou naplněny potřebou zajistit sebe a své rodiny, a tak je rozmary bohatého cizince moc nezajímají. Jejich kulturní kapitál jim navíc nedovolí pochopit, čím se v jejich prostředí zabývám. Jenom mí nejbližší známí mezi Akhaji mají čas od času zájem tomu porozumět; snažím se vysvětlovat. A? Je frustrující posléze zjistit, že vlastně nevědí, co tam celou dobu dělám. Na závěr už jenom malý bulvár: Umíte si představit, že byste si namluvil ženu z horského kmene? Umím – dopřávala by mi pocit výjimečnosti a důležitosti. A to je zároveň i důvod, proč bych s ní nemohl vydržet.

ČiliChili | 04 | 2011 cilichili.cz | facebook.com/cilichili


2011 | 04 | Čilichili: Popelnice Evropy