Page 48

s pětistránkovým výkladem, tak je to jen jeho věc. Znám některé moc dobré konceptualisty a také znám špatné malíře. Jediné důležité je, jestli umělec měl opravdu důvod vytvořit to, co vytvořil. Jestli to, co dělá, má smysl. Když mluvíme o tvorbě, jak dlouho vám trvá namalovat obraz? Celý proces třeba i tři roky. Samotná práce jak kdy. Třeba diptych iDeath mi zabral osm měsíců, pět dní v týdnu od rána do večera. A rozpočítáno na pracovní hodiny, jaký vám vychází plat? Jednou jsem si to zkoušel z legrace vypočítat a vyšlo mi, že kdyby se mi podařilo obraz prodat třeba za tři sta tisíc, jsem na tom hůř, než pomocník zedníka z Horní Dolní.

Prostor II., 2004, výřez

bude jednou hodnotné, potřebujeme pár let odstup. Na druhou stranu ale nejde posuzovat umění, a vlastně ani nic jiného, mimo kontext doby, ve kterém vznikalo. Nemůžeme teď tvrdit, že umělečtí kritici, kteří trhali impresionisty, byli hloupí, že nepoznali, jací to jsou frajeři. My dnes sice víme, že impresionisti byli průkopníci. Ale kdybychom žili v té době, tak bychom nosili kvádra a cylindry a smáli se jim, co to dělají za mazanice. Na tohle ovšem někteří současní umělci hřeší a využívají situace, kdy se bojíme otevřeně říct, že je něco špatné, abychom nebyli za pár let za blbce. V jedné diskusi to kdosi vtipně pojmenoval jako syndrom císařových nových šatů. Spousta umělců se promenáduje s holým bimbasem kolem zástupů kunsthistoriků a intelektuálů, kteří jim tleskají a vykřikují, jaké mají krásné šaty. Jak jsou ty jejich projekty, koncepty a performance úžasné. Ono by to alespoň občas chtělo, abychom se kolem sebe podívali dětskýma očima, ukázali prstem a řekli: Ale vždyť on je nahej… Když to poslouchám, tak mi připadá, že není možné určit, jestli je člověk umělec, nebo patlal. A možná i proto podvědomě oceňujeme hyperrealisty, protože jsou pro nás aspoň trochu srozumitelní. Možná ano, ale nechci se stavět do pozice soudce, ať si každý tvoří, jak chce, a dívá se, na co chce. Jestli někoho osloví dřívka naskládaná na kapesníku uprostřed galerie

48

Řekl jste, že umělcova tvorba by měla dávat smysl. Jak poznáte, že pro vás má něco smysl? Jelikož chodím do práce, nestíhám malovat tak, jak se témata v hlavě rodí, takže nosím nápady dost dlouho v hlavě, než se k nim dostanu. Když mi v hlavě zůstane námět viset rok, tak stojí za to ho zpracovat. Své místo má i náhoda. Teď třeba dělám na diplomové práci, bude to obraz čtyři na pět metrů na motivy Piety, což je klasický motiv Panny Marie s mrtvým Ježíšem. Na obraze bude holka a kluk v kupé vlaku, on spí s hlavou na jejím klíně. Pro ženskou postavu jsem měl vybranou jednu pokladní z Teska na Smíchově. Čtyři roky jsem ji tam vídal, a když jsem se ji odhodlal oslovit, aby mi stála modelem pro portrét, tak mě poslala do prdele. Takže jsem měl dvacet metrů čtverečních plátna, termín odevzdání diplomky a byl jsem bez modelky. Pár týdnu nato jsem ale na mezinárodním folklorním festivalu v Šumperku uviděl zajímavou rumunskou tanečnici, která kývla na pózování pro portrét. A když jsme se představovali, tak povídá: Já jsem Anna Marie. Něco takového nejde ignorovat.  

1. iDeath II., 2010 2. BeTween, 2007–2009, výřez 3. Portrét alternativní paralely mé existence, 2006 4. Phone Box, 2007, výřez

ČiliChili | 03 | 2011 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

2011 | 03 | Čilichili: Ukaž mi svůj pelíšek  

Jak to vypadá u vás doma, tak to vypadá i ve vaší hlavě.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you