Page 65

Loni jste byla hvězdou programu Rok jinak. Byl pro vás ten rok jiný než ostatní? Ne úplně, pořád jsem se točila kolem dokumentárního filmu. Jednou z hlavních změn bylo, že jsem poprvé v životě fungovala ve stálém kolektivu. Když jsem předtím natáčela filmy, chodili za mnou jako za režisérkou všichni. Zvukař, střihač, kameraman, a já je všechny musela nějakým způsobem rozhřešit. V Inventuře řešíme problémy kolektivně, společně se radíme, kterou scénu nechat a co vyhodit, a večer spolu jdeme do hospody. To, že nemám poslední slovo, je úleva! Do Roku jinak jste šla už s nápadem točit na předvolebních mítincích? Vůbec ne, téma jsme vybírali, až když jsme rozjeli dokudílnu. Nejdřív jsme si museli promítnout na ukázkách, co to vůbec je dokumentární film, protože někteří studenti o jeho existenci neměli ponětí. Hledali jsme něco akčního, kam se dá přijet a točit, něco, co se neděje v Rumunsku ani v Americe a co neleží hluboko v minulosti, takže není třeba hrabat se v archivech. Z toho přirozeně vyplynuly volby. Jinak u nás v Inventuře to nefunguje tak, že my „bez zjevného handicapu" něco vymyslíme a vnutíme to našim studentům. Nefunguje to ani tak, že by studenti vymýšleli úplně všechno od začátku do konce a všechno si organizovali. Je to naše společná práce, lidí s a bez. Představíte nám štáb? Okolí označuje mé studenty za lidi s mentálním hendikepem. Jsou často vyloučeni z klasického sociálního systému, chodili do speciálních škol, zachází se s nimi jako se speciálními osobami. Někteří žijí s rodiči, jiní sami, protože třeba už rodiče nemají, většina má průkazy ZTP. Myslím, že InvenLINDA tura je baví proto, a mě taky, že nefunguJABLONSKÁ jeme jen na bázi vytváření volnočasových aktivit, tedy neděláme jenom dramaťáky Narodila se v roce 1979 v Praze. FAMU, nebo jenom netočíme filmy, ale skrz obor dokumentární tvorba, absolvovala umělecké dílo se snažíme oslovit širokou filmem Kupředu levá, kupředu pravá veřejnost. Naše cílovka jsou běžní lidé. (2006) o mladých konzervativcích V Inventuře funguje několik paralelních a komunistech. Pracovala pro Českou uměleckých projektů, do filmové dílny televizi a Febio. Pozornost vzbudila celochodí momentálně sedm lidí, pravidelně večerním dokumentem Vítejte v KLDR! každý čtvrtek na dvě hodiny, k tomu se (2009) o zájezdu českých turistů extra scházíme na natáčení. Je radost do Severní Koreje. V rámci dokudílny vidět, kam se za rok posunuli. občanského sdružení Inventura vedla natáčení půlhodinového filmu Pozemšťané, koho budete volit? a lektorsky se podílí na dalších.

Jaké to jsou osobnosti? Náš zřejmě nejslavnější člen Aleš Koudela je autista, je mu pětadvacet, mezi jeho hlavní zájmy patří Harry Potter a vesmír. Dalšímu klukovi, Pepíkovi, teď bude třicet sedm, žije sám, v KFC třídí odpadky a má fascinující encyklopedickou paměť. Vy řeknete Jan Švankmajer, a on dokáže vyjmenovat všechny Švankmajerovy filmy, a to nejen dlouhometrážní, a produkční a asistenty režie od A do Z. Martin Vošmik dělá v autoservisu a zaujal mě neuvěřitelnou galantností, se kterou jsem se v životě od mnoha „normálních“ mužů nesetkala. V týmu máme taky Lucku, která měla jako malá úraz hlavy, žije se svojí maminkou a velice citlivě vnímá sociální témata. A další. Spřátelili jste se? Stoprocentně. Taky proto mi bylo hrozně líto nepokračovat. Po domluvě s ředitelkou Inventury a díky spolupráci s ČILICHILI on-line, které všechno platí, jede dokudílna dál. Natočili jsme desetiminutový Velký třesk, který si vymysleli sami studenti a kde já fungovala opravdu jenom jako produkční. Teď pracujeme na reportáži o globálním oteplování. Až skončíme tenhle rozhovor, jedeme se na názor ptát bezdomovců na hlavní nádraží. Nikdy jsem si nepovídala s člověkem s mentálním hendikepem, možná bych se bála, že se ho něčím dotknu. Co vy? Nabrífovali vás před startem? Nic jako briefing se nekonalo, prostě jsem začala učit, stejně jako dřív. Během roku jsem samozřejmě zažila pár situací, během kterých jsem si potvrdila, že moji studenti mají specifické vnímání a myšlenkové pochody, že se občas chovají trochu nestandardně... Téma, okolo kterého kroužíme a kterého se dotýkáme jen jemně, je, jak se vnímají sami a jak je vnímá okolí. Měla jsem trošku obavy, nevěděla jsem, jak lidé budou pracovat v týmu, a to je na natáčení jedna z nejtěžších věcí. Třeba zvukař a kameraman jsou propojeni kabelem a musejí se respektovat. Když si to zkusíte, zjistíte, že každý z nich má tendenci se vydat úplně na opačnou stranu. Nám to teď po roce tréninku funguje úplně skvěle.

>

ČiliChili | 02 | 2011

65

cilichili.cz | facebook.com/cilichili

64_67_Kultura_rozhovor_02_11.indd 65

21.1.11 15:56

2011 | 02 | Čilichili: Zlatý věk důchodců  

Brzy bude většině dospělích víc než 50 let.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you