Page 54

Letem Letem světem světem CO JEŠTĚ STOJÍ ZA VIDĚNÍ Gagauzsko Autonomní oblast na jihu Moldavska je hlavně rarita. Muslimští předkové Gagauzanů sem přišli kvůli strachu z války mezi Ruskem a Tureckem během 18. století. Mohli se zde usadit pod podmínkou, že konvertují ke křesťanství. V roce 1990 sice Gagauzsko vyhlásilo samostatnost, ale pak mu stačil pouze status autonomie. Území má vlastní vlajku, policejní sbor, noviny i univerzitu.

Sypané víno. Znáte?

až v hlavním městě Tiraspolu. Centrum je galerií pod širým nebem. Jezdecká socha ruského generála Alexandra Suvorova, několik kamenných Leninů, tank a památník hrdinům. Mezi nimi rozprodává zchudlé obyvatelstvo poslední zbytky vlastních věcí. Oblečení, knihy a dřevěné poličky. „Matka je nemocná. Nemáme na léky, tak jsem doma něco vzal a snad to prodám,“ říká Stěpan, jeden z jarmarečníků. Jinak se lidé s cizinci nebaví, což platí i o úřednici cizinecké policie, kam jsem se dle zákona přišel registrovat. Před Domem sovětů stojí z obou stran vitríny s portréty současných vůdců neostátu. U prezidenta Igora Smirnova je hned jasné, proč se mu říká Velké obočí. Má ho jako výložky na uniformě. Ač se Podněstří, které je ještě zbídačenější než Moldavsko, hlásí k ideálům komunismu, převládá tu jeden tržní monopol. Benzinky a supermarkety pod značkou Sheriff. Řetězec papírově vlastní Viktor Gušan, ale proslýchá se, že je prezidentovým bílým koněm. Zvláštnost téhle pidizemě dokresluje mé překročení hranic za městem Bendery. Pohraničníci mi prosmýčí batoh, prohlédnou všechny fotky na digitální kartě, jestli jsem nezachytil něco tajného, a pak si ještě půl hoďky povídají. Vidouce, že nic nedám, mávnou rukou. VÍNO PÁNŮ A KMÁNŮ Moldavsko je opravdu země vína. Ve zdejším vinařském průmyslu platí, že čím známější podnik, tím víc jsou frňáky zaměstnanců nahoře. Obyčejný cestovatel s batohem na zádech je pro ně obtížný hmyz, který si nezaslouží pozornost. V obci Ivancea

54

naštěstí narazím na dva chlapíky, co zrovna u garáží ručně lisují šťávu z hroznů. Prý jsem takovou dobrotu ještě nepoznal. Z plastové lahve nalijí do skleničky, nejspíš nikdy nemyté, červenou tekutinu po okraj. Prý loňský sběr. Chutná to vzdáleně jako lambrusco, takže až na hygienu spokojenost. Příjezdovou cestu do vinařství Milestii Mici ohraničují z jedné strany polorozpadlé vchody do již neužívaného podzemí o velikosti hangárů pro stíhačky. Sklepení vzniklo přestavbou vápencového dolu a s celkovou délkou přes 200 kilometrů jde o největší vinný sklep v Evropě. Ke skladování plných lahví se tu sice využívá jen 55 kilometrů, ale i tak je sbírka zapsána v Guinnessovce jako největší na světě. Mají zde odrůdová, perlivá i archivní vína. Sklepní ulice se jmenují podle jednotlivých odrůd a průvodci se chovají celkem normálně. Po koštu je s nimi větší sranda. Žádná křeč. Vinařskou trasu zakončím Cricovou, tedy moldavským vrcholem. Když sem v roce 1966 zabloudil astronaut Jurij Gagarin, vymotal se prý ze sklípků až po dvou dnech. Nejspíš zažil další stav beztíže. Také tu mají lahve ze soukromých sbírek Hermanna Göringa a mnoho dalších kuriozit. K obyčejným návštěvám se ovšem chovají podle hesla: host do domu, bič do ruky. Jejich předražená prohlídka připomínala výklad učitelky, která má zrovna měsíčky. Aby pravdě bylo učiněno zadost, odrůdové mají dobré, perlivé výtečné. Přesto si nakonec neodpustím rouhání: Do Moldavska je lepší jezdit za adrenalinem než za vínem.

<

Cirkus Spíše jde o tip k pobavení. Před zabetonovanou a prosklenou budovou Státního střediska pro kulturu a cirkusovou tvorbu, která jako by byla v permanentní rekonstrukci, stojí klasické šapitó kočovného cirkusu. V něm se představení konají o víkendech. Na cizokrajnou zvířenu je show chudá, ale artisticky a akrobaticky zvládnutá dokonale. Prostě škola sovětského cirkusu se tady nezapře. Byla nejlepší, ale už se přežila. Vesnice Holubinka Pro lepší orientaci třeba dodat, že moldavsky Huluboaia či Goluboje. Leží na jihu, kousek od rumunské hranice. Ke konci 19. století byla založena Čechy z ukrajinského Čechohradu. Přemístili se sem kvůli nedostatku kvalitní půdy. Za Sovětského svazu zažívala vesnice kupodivu rozvoj, nyní je spíš v úpadku. Přesto v ní vznikl český spolek Novograd, který má více než sto členů. Ve škole se učí mimo jiné i jazykem Josefa Jungmanna.

ČiliChili | 02 | 2011 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

50_54_Cestovani_Cili_02_11.indd 54

20.1.11 15:05

2011 | 02 | Čilichili: Zlatý věk důchodců  

Brzy bude většině dospělích víc než 50 let.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you