Issuu on Google+

TIPY A TRIKY

raději jsme se zdejchli. Dost bylo překvapení. Dunin syn Artuš, dnešní král moldavských Cikánů, chtěl za rozhovor pět tisíc korun, což jsem odmítl. Nicméně předchozího krále Mirceu Cerariho jsem si nenechal ujít. Zemřel v roce 1998 a na jeho pohřeb se sjelo 15 000 Cikánů z celé Evropy. Teď odpočívá na místním hřbitově. V hrobce se pod kamennou deskou skrývá bar dobře zásobený vodkou i patřičně vybavená kancelář. Fax, počítač a mobil. Král si to tak přál, aby mohl se svými poddanými komunikovat i ze záhrobí. I bez téhle rarity je na hřbitově na co koukat. Většina hrobů je opečovávaná, mramory s podobiznami mrtvých se lesknou. U VELKÉHO OBOČNATCE Trochu jižněji se přes Dněstr přesunuju do komunistlandu. Hned za mostem u závory hlídané kulometčíkem si musí všichni vystoupit z maršrutky a zaregistrovat se. Moldavská lei tady neplatí, chce to podněsterské ruble. Jsem v městečku Ribnita, tedy v Podněstří. Tahle samozvaná republika je unikátní. „V roce 1990 její nacionalističtí politici vyhlásili nezávislost. Báli se hlavně o to, aby se Moldavsko nepřipojilo k Rumunsku. O dva roky později se napnelismus v oblasti převrátil v občanskou válku, v níž proti sobě stála moldavská policie a podněsterská milice podporovaná ruskou armádou. Zařvalo zhruba 700 lidí. Boje sice skončily, ale Rusové za řekou jako vojáci mírových sborů už zůstali a situace připomíná konzervu. Podněstří má všechny atributy samostatného státu, tedy prezidenta, parlament, vlajku a další, ale mezinárodně ho téměř nikdo neuznal,“ dočtu se. Z lekce historie procitnu

Nahoře kopec bohatých Cikánů

Kde spát Běžných hotelů je pomálu. V hlavním městě Kišiněvu to ještě jde. Ubytování s přidanou hodnotou lze sehnat ve zprostředkovatelně zvané Adresa. Za šest stovek na den dostanete klíče od bytu v paneláku u centra. V jiných místech je na výběr tak ze dvou papundeklových hotelů často socrealistické provenience. Pozor! Za spuštěné topení i teplou vodu se platí navíc a dost krvavě. U některých pravoslavných klášterů existují za babku přístřešky pro poutníky. Anebo si můžete ustlat pod stanem v krajině či pod širákem. Jak cestovat K mání je cesta vzduchem, ale něco to stojí. Jinak z Česka odjíždí do Kišiněva autobus skoro každý den. Staví, kde je třeba, a trmácí se skoro půl druhého dne. Odměnou jsou cestovateli posbírané kontakty s moldavskými gastarbajtry. V zemi je pak několik možností. Lze si půjčit vlastní auto, ale zálohy jsou vyšponované. Moldavsko křižují ve větších intervalech autobusy a v menších minibusy zvané maršrutky. Taxikáři mají i tady genetickou výbavu banditů. Ani stopování není tabu, ale skoro vždy se platí a lepší je domluvit bakšiš dopředu. Dopravních policistů je na cestách jako vos na sladkém, a když vidí, že z řidiče kouká úplatek, rozeberou kvůli tomu třeba i výfuk. Co si přivézt Hlavně hodně aktivních adres, protože Moldavané

seznámení s Čechem vítají. Je pro ně potenciálním zaměstnavatelem nebo pracovní agenturou. Taky si můžete pořídit nevěstu a, to zcela noblesní. Tamní ženy se i na turistické pochody vydávají v lodičkách s vysokým podpatkem, takže máte záruku, že vám budoucí novomanželka bude dělat i snídani na jehlách. A ještě boží očistu. Prostě tam v jednom klášteře vyhánějí ďábla z těla. A víno. Co nedělat Nikomu netřeba ukazovat, že jste valutový cizinec, můžete se totiž hned stát žebravým cizákem. Na diskotékách si prý na frajírcích ze zahraničí rádi vybijí zlost, takže neprovokovat. Nemusíte ani moc nahlas říkat, že moldavština je jen krajovým nářečím rumunštiny. Nic si taky nezačínejte s místní mafií. Je sice celkem nudná, ale dokáže tvrdě zakročit. Čím místní oslníte Jste občanem země, kde pracuje oficiálně přes deset tisíc Moldavanů a neofiko ani nemluvit. Takže jste do jisté míry encyklopedie, co rozdává všeobecné rozumy o Česku. A poté, co místním sdělíte, že byste rádi Moldavskem jen tak cestovali, protože ho chcete poznat, obdiv nezná konců. Když prý místním pochválíte dvě tamní kapely, tedy Zdob si Zdub a Gándul Mátei, budou vás nosit na rukou. I nuzná znalost ruštiny či ještě lépe pár slov v moldavštině je potěší.

53

50_54_Cestovani_Cili_02_11.indd 53

20.1.11 15:05


2011 | 02 | Čilichili: Zlatý věk důchodců