Issuu on Google+

Pokec Pokec

Domov důchodců v tiché části města je to poslední, co staří lidé potřebují

i ten opravdu tvrdý americký kapitalismus, proto tam taky žije třetina amerických bezdomovců... Ale abych se vrátil k vaší otázce, tak podle mě je dobré, když na vás město neklade velké nároky, nelinkuje vám život. A takové je třeba které? Z těch, co znám, třeba Rotterdam, Londýn, Berlín... Když si tam oblečete oranžovou ponožku a zelenou čepici, tak se za vámi nikdo neotočí. To je příjemné. Pak jsou města, kde jsou nároky obrovské, kde existuje představa o tom, jak by se měl člověk chovat, jak oblékat, a vy do té představy buď zapadáte, anebo ne – a v takovém případě se můžete cítit nepříjemně. To je třeba Paříž? Přesně tak, i když na Paříž s jejími nároky jsem si zvykl. Dokonce mě ta její nonšalance až nafoukanost začaly bavit. Ale stejně jsem se tomu městu musel přizpůsobit a chovat se jinak, než se chovám jinde. Chtěl jste být hned architektem odmalička? Až od šesti... V pěti letech jsem chtěl být hajným – myslel jsem si, že budu mít hájovnu v lese, a tam si budu dělat, co se mi zachce. Asi o půl roku později jsem ale pochopil, že podobně svobodná je i architektura.

46

44_49_Interview_Cili_02_11.indd 46

No jo, ale architekt se vůbec nedostane do lesa! To nevadí. Stal se ze mě vyloženě městský člověk a příroda mi nikdy nechyběla; dodnes nerozumím tomu, proč někdo odjíždí na víkend pryč. Není to nějaká úchylka, nemít rád přírodu? Možná je. Ale mně příroda opravdu nikdy nechyběla a dnes bydlím v Praze, což je nejmenší české město, ve kterém se dá žít. Jste spokojený s tím, jak teď bydlíte? Ale jo. Jsem v nájmu v pražských Dejvicích, v domě z roku 1935, který má strop ve výšce tři a půl metru. To už se dnes nedělá, protože všechno racionalizujeme – škoda. Teď třeba sedíme v kavárně Louvre, kde je pět metrů světlé výšky. Ekonomicky by bylo jistě výhodnější, kdyby byl ten strop jenom tři metry nad podlahou, ale nám by se tu potom tolik nelíbilo... Dnes sice uvažujeme tak, že plýtvat se nemá, ale to je jenom další klišé. Plýtvat se má, na vysokých stropech klidně. Bez plýtvání nikdy nic dobrého nevzniklo. A architektura je umění plýtvat. Kdybyste zdědil sto milionů, kam byste se přestěhoval? Pořídil bych si veliký byt v centru města. ČiliChili | 02 | 2011 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

21.1.11 15:43


2011 | 02 | Čilichili: Zlatý věk důchodců