Issuu on Google+

V pánských pokojích „No, to víte, že bych chtěl domů. Ale když to nejde, nedá se nic dělat,“ telefonuje z chodby pan Adolf. Když skončí, zve mě k  sobě

Domov důchodců v Dobřichovicích. Zóna klidu, míru a stařecké umanutosti. Tady Zvenčí jde o majestátní žlutou už je jasné, že pohádka mládí vilu, která na sněhu září jako se nevrátí. odraz slunce a nezapře stopy prvorepublikové grácie. Býval to penzion pro zámožné a  velectěné hosty, dnes se v něm starají o pradědy a prababičky. Jistá grácie, i  když s horší pamětí a s roztřeseným hlasem, tu zůstala.

Když vilou zazní zpívánky pro starší a pokročilé

do komory. Je mu přes osmdesát. Na nočním stolku má rozložené rodinné fotografie. V domově v Dobřichovicích je jen na tři měsíce. „Měl jsem mozkovou mrtvici. Tady je celodenní péče a vaří moc dobře. Doma je ale doma,“ dodává. Přestože ho příbuzní každý týden navštěvují, občas ho přepadnou černé myšlenky, že je na obtíž. Na návštěvy obecně jezdí tři typy příbuzných. První mají opravdovou starost o dědečka či babičku a trápí je svědomí, že se o ně kvůli pracovní vytíženosti nebo sociálním potížím nemůžou postarat. Druzí to berou jako nucené zlo a třetí

Pomalé tanečky

přijedou po  termínu vyplá-

Společenská místnost v  přízemí, která

cení penzí, aby staříky ještě

slouží i jako jídelna, se pomalu plní. Někteří

o pár drobných zkásli. Režim

důchodci přijdou po svých, jiní s chodítky,

je tu volný. Kdo chce a může,

další přivážejí ošetřovatelé na invalidních vozíčcích. Posedají dokola, čímž vytvoří taneční plácek. Z magnetofonu už zní: „Kde je sládek, tam je mládek, tam je taky pivo – pivovárek. Kde se pivo vaří, tam se dobře daří…“ Všichni zpívají, tleskají do rytmu nebo klapou vším, co mají při ruce. Ve dveřích se zjeví psychoterapeutka Naděžda Verecká a jednoho po druhém, samozřejmě kdo může na  nohy, roztočí v  pomalém a  krátkém tanečku. Dopolední zpívánky jsou v plném proudu. Paní na vozíčku klimbá, chlapi si dávají taneček spolu a upozorňují, že nejsou žádní registrovaní geron-

jde na pivo nebo nákupy. Z penzí a dotací se s bídou zaplatí péče, léky a další nutné položky. Každému klientovi však podle paragrafů musí zbýt minimálně kolem 1300 korun měsíčně na další osobní útraty. Třeba na cigarety. Ty si nedokáže odpustit sedmdesátiletý Bedřich, nejvitálnější muž v domě. Kromě country, sportu v televizi, detektivek drsné školy a civilního vysílání přes rádio s kamarády jsou prý dutinky s tabákem jeho další radostí. „Mám syna a vnuka.

topartneři. Přijde řada i na neoficiální místní hymnu Dům ve stráni. „Přátelé v něm žijí, nemaj dlouhou chvíli, hned jak vstanou, po snídani, zpívají si, srdce v dlani, pletou, píšou, malují, velmi zlehka sportují,“ rýmuje to v ní. ČiliChili | 02 | 2011 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

33


2011 | 02 | Čilichili: Zlatý věk důchodců