Issuu on Google+

na hony vzdálená. Nedaleko odtud mají vodu v jednom metru, před pohřbem ji odčerpají a vesele pohřbívají. Obec prý nemá peníze na odvodnění hřbitova. Fotbalistům ale nový trávník udělala. Mrtví jsou až na posledním místě. Už vám někdo utekl z lopaty? V přeneseném slova smyslu nám každým dnem utíká z lopaty spousta lidí, což kvituju s povděkem. Slyšel jsem ale historku o zdejším hrobníkovi, že se mu chlapík, co byl po nehodě lékařem prohlášen za mrtvého, dobýval z márnice. Dnes by se to podle mě stát nemohlo. Těla se ukládají do chladicích boxů a pochybuju, Prý bychom museli že by se odtamtud někdo dostal.

mrtvé ochutnávat 

Co si myslíte o hřbitovech domácích mazlíčků? Nic dobrého. Je to jedna z podivností dnešního světa. Lidé jsou schopni vysolit za kremaci pejska dvacet tisíc, ale za kremaci vlastní maminky je jim najednou deset tisíc moc. Na zvířecích hřbitovech jsou náhrobky s podobami psů a andulek vytesanými do kamene a na těch lidských často vidíte rozpadající se hroby.

Nikdo tuhle problematiku dosud nepopsal, takže jsme skoro na zelené louce. Třeba viry eboly, moru nebo španělské chřipky jsou schopné přežívat poměrně dlouho. Podobné je to i se salmonelózou a tuberkulózou. Ostatně tuberu jsem dostal, ale nevím, jestli kvůli exhumaci. Naopak viry HIV nemocného AIDS anebo vztekliny v mrtvém těle dlouho nepřežijí. Ale botulotoxin, to je oříšek. Bohatí sedláci se dřív nechávali pohřbívat v zinkových rakvích, kde probíhá anaerobní proces, něco jako ve zkažené konzervě. A zkažený lančmít, asi dvě stě padesát gramů botulotoxinu, může vyhubit celou rodinu. Patrně proto se říkalo, že sáhnout na zinkovou rakev přivodí okamžitou smrt. Doktorka, která nám na tohle téma píše kapitolu do učebnice, se tomu ale smála. Prý bychom museli mrtvolu ochutnávat, protože botulotoxin je jedovatý jen při požití. Všechny tyhle překážky chceme sepsat, aby hrobníci znali skutečná rizika své práce. Co když se najde na hřbitově spodní voda? Kvůli spodní vodě se hloubí studně a je pitná. Vy ale máte na mysli podzemní vodu. Ta musí být půl metru pod dnem hrobu. Při standardním pohřbu vykopete jámu do metru padesáti a hladina podzemní vody může sahat nejvýš do dvou metrů pod zem. Podle zákona musí být na každém hřbitově proveden hydrogeologický průzkum, který stanoví hladinu podzemní vody a ze skladby půdy i tlecí dobu. Kde je hladina vody vysoká, tam by se nemělo pohřbívat v rakvích. Praxe je tomu ale

Kdy máte na hřbitově nejvíc práce? Na přelomu února a března. Mnoho starých a nemocných lidí jen tak tak přežije zimu a oslabený organismus příchod jara už neudýchá. Na Slovensku na to existuje přísloví: Marec, odíde starec. Na konci léta zase přicházejí infarkty. Vyšší frekvence pohřbů je i kolem Vánoc. Dnes ale žádné návaly díky kremacím nepociťujeme. Krematoria mají pro nás zdržovací neboli retenční funkci. Ve zmíněných obdobích jedou na plný výkon. Není divu, vždyť kremace v Česku převažují devadesáti procenty nad rakvovými pohřby. Vytvořil jste si nějakou typologii pozůstalých? Dvakrát moc jsem se tím nezabýval, ale zpravidla existují dva typy. Lidé, co se se smrtí vyrovnali a berou ji jako součást života. Další smrt odmítají a nechtějí se s ní smířit. Takoví pak mohou mít problém a může to skončit i na psychiatrii. Zažil jsem třeba mámu, která chtěla skočit za synem do hrobu a tak. Se smrtí ale nikdo nic nenadělá. Poděkují pozůstalí, nebo berou vaše služby jako samozřejmost? U hrobu stojím až do konce, protože musím dohlédnout na průběh obřadu, ale i na to, aby se pozůstalým nic nestalo. Někdo by mohl uklouznout, jiný omdlít. Ještě se mi ale nestalo, že by někdo odcházel a neřekl ani muk. Většinou se otočí a poděkují.

<

23


2011 | 01 | Čilichili: Továrna na sex