Issuu on Google+

jiného by vedle sebe nesnesl. Pak se staré ostatky uloží na takzvané společné pohřbívací místo, tedy do kostnice neboli osária. To by mělo být na každém hřbitově. Pro urny je k tomuhle účelu určen zase společný žárový hrob. Často se ale staré ostatky odvezou do krematoria, kde se spálí a urna je také uložena do společného hrobu. Nepovažuji to za správné, protože každý si má právo zvolit způsob pohřbu a ten by měl být navždy respektován. Našel jste někdy v hrobě nějaký poklad? Poklad zrovna ne, ale zachovalé plnicí pero z druhé světové války, které stále psalo. Inkoust nevyschl. V mokrém jílu se vše perfektně zakonzervovalo. válka. A k tomu vytváříme studijní oporu. Seznam naučné literatury neexistuje, takže si učebnici píšeme s několika odborníky sami. Pojali jsme ji široce, ať to stojí za to. Takže od Adama, což je pro nás toleranční patent Josefa II., který umožnil pohřbívání i jiným subjektům než jen katolické církvi. Nezvedl se vám někdy při exhumaci těla žaludek? Nikdy. Nicméně exhumovat tělo po dvou letech je dost nepříjemné. Jde o vlezlý pach, kterého se pak hrobník špatně zbavuje. Kdysi jsme pohřbili oběšence bez totožnosti. Kremace byla vyloučena, protože státní zástupce po jeho totožnosti stále pátral. Nakonec ji zjistil. Rodina nebožtíka ze Slovenska se rozhodla pro kremaci ostatků a převoz urny domů. Proto to znám. Co se dělá s kostmi ze starého hrobu? Správných je několik možností. Ostatky ze starého hrobu, jehož místo si pronajal někdo nový, se mohou uložit do zářezu ve stejném hrobě. Občas nastane situace, že si to nový nájemce nepřeje, protože třeba pohřbívá dědečka, který byl konfliktní typ a nikoho

Prý se může v dobrých podmínkách řadu let zachovat celé tělo? Přesně tak. Ale není to mumifikace. Když bude tělo pohřbeno v kvalitním a pořád mokrém jílu, takže se k němu nedostane vzduch, dojde k jevu, kdy zvoskovatí a vnitřní tkáně zmýdelnatí. Odborně adipocere, slangově se tomu říká mrtvá mrtvola. Tělo až tak moc neubere na váze a skončí v něm bakteriální život. Proces rozkladu je ukončen. Mumifikace je proces, při němž tělo naopak vyschne. Trvá to v ideálním případě zhruba tři měsíce. K tomu pomáhá optimální vlhkost a proudění vzduchu. Když tedy někdo zemře opřený třeba o topení, najdou ho po několika týdnech z jedné strany mumifikovaného a z druhé v rozkladu. Může být práce hrobníka něčím nebezpečná? A jak. Ale většinou ne tak, jak si lidé myslí. Že třeba vykopeme moc hluboký hrob, a protože jsme si nevzali štafle, tak tam zařveme. To je blbost. Opravdu nebezpečné jsou viry, plyny a plísně.

21


2011 | 01 | Čilichili: Továrna na sex