Issuu on Google+

Možná se na hrobníky díváte trochu přezíravě, ale neříkejte, že by vás leccos o jejich práci nezajímalo. Třeba jak často jim někdo uteče z lopaty, jestli se hrobnictví učí nebo zda občas najdou v hrobě něco zajímavého. Hrobařský buditel David Stejskal si s námi dal sraz rovnou v márnici, takže předem upozorňujeme, že jestli rádi čtete u jídla, tentokrát radši nejdřív odstrčte talíř. Text: Jan Drtil Foto: Michael Kratochvíl

David Stejskal: Mým vzorem je kat Mydlář

DAVID STEJSKAL hrobník na Schüttelsbergu

Narodil se 23. března 1962 v Novém Jičíně. Žil na Šumavě. Posléze se s rodinou přestěhoval do středočeských Říčan. Když radnice vyhlásila konkurz na pozici hrobníka a nabízela i byt, přihlásil se a byl přijat. Hrobníkem je sedmnáct let. K tomuto řemeslu má blízko celá jeho rodina. S manželkou, vedoucí odboru správy hřbitovů v Říčanech, se stará o čtyři hřbitovy. Jeden mají v soukromém vlastnictví. Jde o bývalé šlechtické pohřebiště, a proto se může titulovat jako hrobník na Schüttelsbergu. Jeho dcera je také kvalifikovaným hrobníkem.

Když nastanou těžké mrazy, to musí být sakra dřina kopat hrob. Máte na to nějaký zlepšovák? Dřív jen s krumpáčem a lopatou byla obrovská. Teď už je to o trochu lepší. Podle podmínek se dá použít bagr – při exhumaci ne – nebo sbíječka. Když je půda hodně umrzlá, odkopu ji jen tak hluboko, kam mě to pustí, a druhý den pokračuju. Kdysi se mi osvědčila vychytávka, kterou teď často používám. Odkopal jsem hlínu do půl metru, pak na dno rozestavil osm malých svíček a přikryl to plechem. Ráno bylo dno jámy v pohodě a mohl jsem kopat dál. Záleží dost na druhu půdy. Jíl téměř odlamujete, suchá zemina jde líp. Některá pohřebiště mají proto různé ceny v létě a v zimě. Tohle neuznávám. Přece někdo nebude platit víc jen kvůli tomu, že mu zemřel třeba dědeček po Vánocích. Vyšší náklady s hloubením hrobů v zimě zahrnuju do průměrné celoroční ceny. To je spravedlivé. V třeskutých mrazech jsou i jiné svízele. Kamenné desky se stávají křehčími a člověk musí dávat velký pozor, aby mu nepraskly v ruce. Jinak mně osobně zima nevadí. Jelikož jsem strávil polovinu života na Šumavě, mrazy snáším mnohem líp než vedra. Jak reagujete, když někdo začne láteřit, že hrobníci okrádají pozůstalé, nebo dokonce zesnulé? Na to je jednoduchá odpověď. Ošidit pozůstalé nemůžu, protože si pohřeb sjednávají u pohřební

ČiliChili | 01 | 2011 cilicili.cz | facebook.com/cilichili

služby. Ta je může odrbat, já ne. U mě si pronajmou hrobové místo a zaplatí za vykopání hrobu a uložení zemřelého. Ceny ale stanovuje provozovatel, tedy město. Okrádání mrtvol se týkalo v minulosti převážně zlatých zubů, což je dnes, v době porcelánových implantátů, pasé. O hrobnících se také traduje, že pijí jako duhy. Co vy na to? Jasně. Prý chlastáme, abychom tu depresivní práci s mrtvými těly zvládli. Další pitomost. Když si dá někdo dva panáky na kuráž, protože na tu práci nemá žaludek, tak mu to stejně nepomůže. A když se zleje jako motyka, tak nic neudělá. Tyhle pomluvy mají kořeny v minulém režimu. Na hřbitovní práce byli dosazováni lidé za trest. Většinou šlo o zoufalce, recidivisty a notoriky, navíc fasovali rum. Prý aby otupěli. Podle toho to i vypadalo. Ožralové sváželi těla na patologii a zacházeli s nimi jako s dřívím. I když ani tohle nejde zobecnit, protože z vlastní zkušenosti vím, že třeba pražští šéfhrobníci byli i tenkrát velmi kvalitní. Máte ve své profesi nějaký vzor? Zní to samolibě, ale nemám. Některých hrobníků si vážím za přístup. Třeba za to, jak dokážou vyzdobit pohřební místo, ale to je jen část hrobníkovy práce. Budete se divit, ale mým velkým historickým vzorem je popravčí mistr Starého Města pražského

19


2011 | 01 | Čilichili: Továrna na sex