Issuu on Google+

Rozjezd

Pavlač Emila Hakla

T

V terénu je hůř Zrovna v něm sedím. V kanclu. Mám dva. Jeden doma a druhý v práci. Čili jsem v kanclu pořád. Přičemž ten domácí náleží k vyššímu vývojovému typu. Začalo to kdysi takovými vyválečkovanými místnostmi s reprodukcemi a voděnkami na stěnách – původními kancelářemi. Kde se skoro nedalo vydržet, protože tam seděly zrobotizované staré struktury. Pak se to začalo míchat, čistit, vznikly různé agentury, vydavatelství a další instituce, které mnohdy ani samy nevědí, k čemu jsou dobré. Dnes v open spacech sedí výhradně nové struktury. Ale těžko tam žít, natož pracovat. Člověk si zhusta ani muříma nohama (SLITÝ NADPIS, ODSADIT), jiný nepřipadá jako člověk. Takže jediná dám dál, ať se s ním trápí někdo jiný. Dále plním možnost – přesunout ideu staré, pů- funkci jít za někým, za kým mě kdosi poslal. Plus vodní, lidské kanceláře (s Jindřichem čtyřikrát denně mongolská pantomima za skleněPlachtou a Oldřichem Novým – na- nými dveřmi v recepci. Sedí tam spontánně hovoříhraď dle ročníku) domů. Zkusil jsem. cí, na chlapa ostříhaná, nikoli nehezká baba, případně její kolega – zakyslý dobrák s divně narafičenou Vydržel v ní pět let. Teď jsem si sehnal druhou, kam polopatkou: Dneska jste za fešáka, ale brejle zase jezdím ťukat do mašiny za finanční nemáte! Devítku zmáčkněte, dole! Devítku a křížek! odměnu plus stravenky. Ve výtahu Vidíte, vono to pude! Kanclu se zkrátka nevyhnete. A to si ještě můžesi připravím kornšpic, při vstupu te blahopřát. Musíte se jen naučit říkat: „Hezký vído kanceláře se do něj zakousnu. Grafici a artdirektorky to mají rádi – bod- kend.“ V terénu bývá hůř. Pokud bychom se ovšem rost. Moje práce se dá popsat takto: ptali po smyslu práce, může to být naopak. Smysl je Hrabu se v papírech, jeden popíšu v kanclu většinou zoufalý. Jde třeba o to, aby vyšel úplně zbytečný časopis. Takže když už kancl, tak raději ten domácí. Tam píšu do Čili. A to je přece jen příjemnější…“ =

<

33 – V televizi

6

Svět slavných

T

Špaček a pes Vřelý vztah si k sobě vypěstovali jeden pes a špaček a stali se díky tomu čínskými celebritami. Jejich majitel Qaiao Yu musel dokonce zhotovit bidýlko, které lze umístit na hřbet psa, aby jej špaček mohl doprovázet i na procházky. „Jejich vzájemná náklonnost vznikla, když jsem je choval v jedné místnosti,“ vysvětluje Yu. „Pokud se ke špačkovi někdo pokusí jen přiblížit, pes začne nepříčetně štěkat, a naopak když si pes dává dvacet, špaček mu vybírá blechy a čistí srst.“ =

<

Píše Ž.I.V.O.T, kreslí Nikkarin


2010 | 11 | Čilichili: Kancl