Issuu on Google+

Na výzvědách Hasicí přístroje vhodně kontrastují s hořlavým materiálem

Vy jste napsala knihu „Kolektivizace v egyptském zemědělství?“  knihovník, který právě dočítal sebrané spisy Voskovce a Wericha. Úkoly, na nichž si i tihle znudění knihovníci pořádně zamakají, jsou inventura, posun a odsun. Dějí se proto, že zatímco vycházejí stále nové a nové knihy, ani ta největší knihovna není nafukovací. A tak jí zbývají dvě možnosti; buďto nakupovat a najímat další a další sklady, anebo ve stylu „Kdo hledá, najde“ udělat velkou čistku, která by uvolnila místo pro knižní novinky. Tak vzniká posun, během něhož přestává všechna legrace a každá volná chvilka je věnována vyřazování starých knih. Po několika posunech následuje odsun, během něhož se knižní čistka změní v genocidu. Armády Hanťů ve sběrných surovinách slaví žně. Přesun sám je pro knihovnu tímtéž, čím je pro armádu mobilizace. Vypadá ČiliChili | 11 | 2010 cilicili.cz | facebook.com/cilichili

většinou takhle: v určený den se celá armáda knihovny, včetně Trepifajkslů a vrátných, kteří právě nemají službu, pod trestem vyhazovu v sedm hodin ráno shromáždí v hlavní budově. Pod vedením ředitele se ze zaměstnanců utvoří lidská šňůra, dobře známá z odklízení trosek po živelných pohromách. Desítky rukou pak z útrob budovy vynášejí tuny čtiva v podobě papírových cihel, které jsou na ulici hbitě složeny na připravené plachty. Když pak, přesně v 8.00, předjede kolona nákladních aut a šoféři z kapot svých vozů vysunou dřevěné nájezdy, rozryje vzduch žalostný výkřik ředitele: „Rudl! Má tu někdo rudl?!“ NESMRTELNOST Stojím v klidu půjčovny, odkud jsem před chvílí vyprovodil další žadatelku o dětské spodní prádlo, a s uchem položeným na Otově telefonu poslouchám námitky bezpečnostního technika naší knihovny, který je proslulý svou inteligencí: „Ne, hřebíčky ve spreji jsem si ještě neobjednal. A z jaký že jste firmy?“ Tu do půjčovny vstupuje starší distingovaná dáma. Poté, co vyplní žádanku, zjistím, že

její jméno a jméno autorky publikace se kryjí. „Vy jste napsala knihu ‚Kolektivizace v egyptském zemědělství‘?“ „Ano. Máte ji?“ ptá se skromně. „Ano, tu máme… přímo tady,“ hlesnu ohromeně a jediným hmatem vylovím ze svého batohu knihu, která ze mě měla udělat zasloužilého mistra naší knihovní soutěže. Když se vzpamatuju z mírného leknutí, uleví se mi hned dvakrát. Jednak proto, že jsem unikl průšvihu, ale trochu i kvůli té sympatické paní. Od chvíle, kdy svou knihu vrátí zpět do knihovny, jí (díky tomu, že si ji půjčila) zbývá ještě padesát let nesmrtelnosti...

<

45


2010 | 11 | Čilichili: Kancl