Issuu on Google+

Víkendovka

Che, che, chebské náměstí

Město v ohybu Cheb, 25. února 1634. Historici nejspíš netuší, co si Valdštejn myslel ve chvíli, kdy ho jeden z jeho důstojníků propichoval halapartnou. Podle nás litoval, že už si do Chebu nestihne zajet někdy jindy. Jen tak, třeba na víkend. Text: Petr Šimáček Foto: Profimedia

Dneska je Cheb „nejzápadnější západ“ Česka. Možná vás překvapí jeho kosmopolitní ráz, ve skutečnosti byl ale vždycky branou z východu na západ. Celá staletí tohle převážně německé město věrně stálo na straně Českého království. Tahle pohoda je bohužel už úplně zapomenuta kvůli několika desetiletím oboustranně vyhrocených nacionalistických vášní. V Čechách je málo tak staroslavných míst, jako je Cheb. Chebský hrad je románská německá stavba stojící na akropoli slovanského hradiště a nemá v našich krajích obdoby. Historické náměstí je právem městskou památkovou rezervací. Obojí je v kulisách malebné krajiny okolních hřebenů Smrčin; prastarých hradů, lesů a legend.

50

„O Valdštejnovi se většinou mluví nejvíc,“ tvrdí místní knihovník. „Málo se ale ví, že se tu často zastavoval Goethe – měl tady řadu přátel! Nebo Schiller...“ No na mě ale stejně největší dojem udělala replika Valdštejnovy děravé zakrvácené košile, vystavená v chebském muzeu; to sídlí přímo v domě, kde se vražda stala! Huh! Cheb nicméně není jenom skanzen vzpomínek na staré časy. Každého neznalého návštěvníka překvapí spousta kulturních akcí, jež se tu pořádají. Mimochodem víte, jak vlastně město ke svému jménu přišlo? Řeka Ohře tu teče trochu do zatáčky a vytváří jakýsi ohyb. Staročesky to byl „ocheb“. Tak ahoj v Chebu.


2010 | 10 | Čilichili: Duše vsi