Page 46

Kuk na strejdu a zaplať!

Na proděravělých polích kolem Coober Pedy přežívá legenda. V současnosti už nejspíš dodýchala, ale historky o ní se pořád přetřásají. Opilec Krokodýl Harry ze své jeskyně často nevycházel, a proto museli zájemci o prohlídku rovnou za ním. Starý pán pocházel z Lotyšska, a když mu rudoarmějci zabírali zemi, odstěhoval se co nejdál. Návštěva jeho jeskynního komplexu stála za to. Z ložnice se mu po stěnách rozlézaly šňůry plné kalhotek, na nich jmenovky. Kristin z Německa, Jackie z Kanady, Li z Japonska, ale i česká Marie. „Jak jste je sbalil,“ ptali se prý pětasedmdesátiletého pána. „Některý překecal, některý opil a dalším nabulíkoval, že tady mám ukrytý opálový poklad. Všechno se hodí,“ odvětil největší Casanova široko daleko. A ukrutně daleko je tady všechno. NA HOŘE DOMORODCŮ Přejíždím hranici dvou území. Austrálie je totiž rozdělena na šest států a dvě pevninská teritoria. Já se teď dostávám do Severního teritoria. Ze silnice odbočuju doleva a zjevuje se mi úpatí Ayers Rocku, domorodecky Uluru. Jde o největší hladký monolit na světě, přičemž slovo hladký má svůj význam. V Západní Austrálii totiž leží Mount Augustus, což je větší monolit, ale zarostlý jako prorokova brada. Kolem hory, stejně olysalé jako hlava Petera Garretta z Midnight Oil, který kdysi v nepsané hymně domorodců Dead Heart zpíval o tom, že bílý muž přišel a všechno vzal, se odehrálo dost restitučních

46

strkanic. Nakonec byla zčásti vrácena tradičním majitelům z kmene Anangu, kteří si myslí, že v ní dřímá nebezpečný lidožravý had. I proto se na Uluru nedoporučuje lozit. Lidí, co tam každodenně leze, je ale tolik, že by z nich plaz už byl dávno po infarktu z tloušťky, takže nebojácně stoupám. Odevšad je vidět dálky zabarvené do pískové žlutě a nebeské modře. A taky uřezané hlavy. Jde o Kata Tjuta, v domorodštině hodně hlav, hory připomínající gigantické lidské šišky. Uprostřed nich v Údolí větrů sviští fičák ze všech stran. Musíte si držet klobouk. Kdo to nezvládne, zažije studené fénování. ALENKA V ŘÍŠI PÍSKU A pořád na sever. Na místní poměry nedaleko, na naše přes tři sta kilometrů, je kruhový objezd jako dvě dostihové dráhy a za ním město Alice Springs. Jako dítě z učitelské rodiny, tedy postižený jedinec, si nemůžu nechat ujít místní prapodivnou školu. V jedné ze čtvrtí se nachází, jak hlásá nápis, „Největší škola na světě“. Na první pohled úplně obyčejná, na druhý už méně. Uvnitř je kromě normálních tříd, kam chodí děti ubytované na kolejích, několik malých místností připomínajících nahrávací studia. V jednom zrovna učitelka probírá s osmiletým klučinou odkudsi z oblasti Tanami vzdálené přes čtyři sta kilometrů slohovou úlohu na téma Moje záliby. Školáček nikde, z vysílačky je však slyšet, že má moc rád zvířátka a jízdu na koni. A takhle tady učí děti z nejvzdálenějších farem a různých stanic. Přes frekvence. „V Austrálii je celkem sedmnáct radioškol. Společně se sesterskou školou v Katherine pokrýváme 1 300 000 čtverečních kilometrů, což je největší plocha vysílání na kontinentu. Učíme tak zhruba sto

2010 | 10 | Čilichili: Duše vsi  

Česko je jedna vesnice vedle druhé.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you