Page 52

V Manile uvidíte Velký vůz i ve dne

turistickým balastem. Do indiánských vesnic je nutné ještě kousek popojet a popojít. Procházka po cestičkách v kopcích je zvlášť krkolomný zážitek, ale nakonec se proploužím pralesem, přeskočím plot, a jsem v Anabě. Na narušitele odpoledního odpočinku se přijde podívat polovina vesničky. Usoplené děti, rodiče, psi a všudypřítomní vepři. Chatrče na čtyřech nožkách jsou uzpůsobené tak, že dole v hliněné jámě je pec a nahoře v prvním patře ložnice. Nic jiného netřeba. Před takovou chýší se na jednom z dvorků kluci učí boxu, na jiném dívka v kamenné nádobě postaru roztlouká pšenici. „Jsme všichni nějakým způsobem spřízněni. Mám šest bratrů a šest sester, takže příbuzní bydlí i v okolních vesnicích. Někteří odtud ještě nevytáhli paty. Mě rodina posílá na školu, protože se chci stát učitelem,“ říká usměvavý Joe pěknou angličtinou. Chvíli si užívám etnohovoru, ale po rozdání kontrabandu bonbonů, sušenek a nepoučitelně i ohnivé vody se obracím nazpět. Jinou cestou, po visuté prorezlé lávce a na vlastní pot. Krev mě ještě čeká. FILIPÍNSKÁ GOLGOTA Průmyslové město San Fernando nedaleko Manily ničím neupoutá. Každé Velikonoce, přesněji o Velkém pátku, se ale změní v doupě krvácejících kajícníků. Už zrána po ulicích chodí řady mladíků s šátky

52

na obličejích, kteří se do úmoru mlátí přes záda biči zakončenými dřevěnými špalíčky. „Na zádech si ale nejdřív žiletkou několikrát nařízneme kůži, aby to víc krvácelo,“ vysvětlí jeden ze sebemrskačů. Na tohle divadlo se sem sjíždějí zástupy krvelačného obecenstva. Fotografové zacákaní cizí krví připomínají řezníky z jatek. Největší tlačenice nastává v pravé poledne před místní katedrálou. Sem se chodí poklonit všichni zkrvavenci, plačky uvnitř utírají dřevěnému Ježíši rány na nohou a rukou. Tradice sebemrskačství a rituálního ukřižování vznikla ve městě Cutod v roce 1962 a stále přetrvává. Přitom instrukce z Vatikánu zní jasně. Jde o barbarské praktiky a je třeba s nimi skoncovat. Naopak. Filipínci ukřižování berou stále více jako show. Na plácku za jednou z okrajových čtvrtí San Fernanda to každoročně vypadá jako na rockovém koncertu. Násep z písku, tři kříže a několikatisícový dav. Na pravé straně tribuna pro novináře, na levé pro VIP hosty, opodál stany se zdravotníky. Nechybí ani stánky s chlazenými nápoji, dobrotami a suvenýry. Snad jen mobilní záchodky tady nikdo neřeší. Samotná show má přesný začátek. Vybraný Ježíš pod ranami římských vojáků a za spílání farizejů přijde ke kříži. Na něj ho strážci přivážou a pak mu do údů vrazí hřeby vymáchané v dezinfekci. Obecenstvo řve, novináři fotí, z tlampačů se šíří jméno a profese křižovaného. A takhle se na třech křížích vystřídá přes deset odvážných, kteří pak skončí ve zdravotních stanech. „Před léty mi těžce onemocněli oba rodiče. Byl jsem z toho nešťastný a nechal se ukřižovat. Pomohlo to. Jsou

ČiliChilii | 09 | 2010 cilichili.cz | facebook.com/cilichili com/cilichili

2010 | 09 | Čilichili: Krev  

Co to skrz nás vlastně teče.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you