Page 16

Na výzvědách

Skupinová menstruace Ptali se mě, jestli nemám přes léto dvanáct dní čas. Že se mi to bude líbit. Fajn lidi, večírky, vyčistím si hlavu od kanclu. Navíc prý mám rád děti a jsem do srandy. Ideální typ. Nechal jsem se ukecat a jedu dělat táborového vedoucího. Text: Martin Pistulka Foto: Michael Kratochvil

Co mě čeká, tuším jenom v základních obrysech. Nicméně první dojmy jsou náram náram. Tábor, první den ještě bez dětí, je uprostřed lesů přímo na břehu Orlice. Aby byl kýč komplet, všechno střeží zřícenina na kopci. Skoro se ve mně probouzí romantik. Nadšení ještě umocňuje komfort chatek a fakt, že záchod nebude spojený s balancováním nad jámou. Povedl se i uvítací večírek pro vedoucí. Nafutrovaný entuziasmem sám pro sebe oficiálně zahajuju dovolenou. HARANTI Autobusy přijíždějí v poledne. Stovka dětí mě trochu straší. Věkově to je od šesti do patnácti. V mém oddíle je dvanáct nejstarších – šest kluků a šest holek. Na první pohled vypadají mile. Mám pocit, že se budeme mít rádi. Dokonce i čtveřice nagelovaných pásků se slovníkem jako žumpa je mi sympatická. Vzhledem k tomu, že půlka oddílu má občanky, házím svou novou pedagogickou osobnost do polohy „žoviální pohodář“. Budu s nimi jednat jako s dospělými, ale samozřejmě odsud potud. Pár vtípků do placu, a téměř podléhám dojmu, že to s dětmi vážně umím. Pochybnosti se dostavují

poměrně brzy. V podstatě nedělám nic jiného, než že naháním oddíl na jídlo, na večerku nebo na buzerplac. Uvolněný oddílový režim se mi přesto postupně rozpadá v anarchii. Přicházím o hlas, sebedůvěru i odvážně nastavený pedagogický profil. Nadšení ovšem neztrácím. Bohužel ani děti. Herní mantra prvních táborových dnů zní: unavit je, že budou plivat krev. Všichni včetně astmatiků a vyhamburgrovaných vepříků tak lítají za fáborky jak na atletickém kurzu. Očekávané zklidnění se ale nedostavuje. Naopak, tím, kdo začíná únavou rýt držkou v zemi, jsou vedoucí. Včetně mě. Tempo je totiž ďábelské. Budíček na osmou a od té chvíle se člověk zastaví, maximálně aby vytáhl cigaretu. Celý den hry, richtování oddílu a mezitím ještě psaní diplomů a kontinuální odpovídání na pokud možno stejné otázky v režimu Proč, Kdy, Kdo, Co a Jak. To až do desíti. Tím ovšem šichta zdaleka nekončí, protože následuje v podstatě povinná denní alkoholová čistka mozku – nepsaný táborový zákon, kterého je dobré se v mezích normy držet, pokud si tedy chcete zachovat zdravý rozum. Únava se kumuluje, kritický je pátý den. Fatálně mrvím pravidla už tak poměrně stupidní hry na Povodeň, přičemž praktickým dopadem je dvacet dětí poztrácených v místních lesích a jejich několikahodinové hledání. Špatná karma se mě drží i odpoledne. Procházka ve společnosti desetiletého

>

16

Děti k nám dospělým vzhlížejí

2010 | 09 | Čilichili: Krev  

Co to skrz nás vlastně teče.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you