Page 51

Letem světem

Kdo nesmlouvá, ať nejí „Nechcete dvě saka z pravé kůže? Sto eur za kus, pane,“ směje se snědý Turek. Sleduje přitom, jak obcházím své auto zaskládané jeho zbožím. Když se mi v Istanbulu povedlo zaparkovat bez placení před místní univerzitou, netušil jsem, že prostor se během dne promění v tržiště. Koneckonců v turecké metropoli je jen málo míst, kde občas není alespoň trochu tržiště. Text: Tomáš Hájek Foto: autor, Profimedia

„Nemám rád kožené věci,“ odvětil jsem. „Tak dobře, osmdesát za jedno, je to opravdová kůže,“ nenechal se odbýt mužík a plamenem ze zapalovače dokazoval pravost materiálu. „Nenosím saka a nemám rád kůži,“ vysvětloval jsem a začínal se cítit provinile. „Á pán je obchodník, dobře, stovku za obě!“ usmíval se Turek a nastavil mi jedno sako, abych si ho jako vyzkoušel, když už je obchod takřka hotov. „Ne, opravdu nechci, ani nemám tolik peněz a před sebou ještě dlouho, cestu. Co budu dělat se dvěma stejnými saky?“ bránil jsem se. „Mám šest dětí, takže budu rád, když jim přinesu alespoň nějaké peníze, co takhle 50 eur za obě, jedno můžeš doma hned po příjezdu prodat, co?“

To už jsem seděl v autě a současně s odmítáním jsem se snažil vysvětlit dalším dvěma prodavačům oblečení, že budeme couvat a moje auto, které do té doby sloužilo jako prodejní pult na ponožky, prostě odjíždí. Po několikadenní prohlídce evropsko-asijské metropole, rozdělené bosporskou úžinou, jsem byl moc rád, že neodjíždím v koženém saku. Byl to poslední mistrovský kousek po nekonečném handrkování se o cenu čehokoliv. I když jinak je smlouvání docela zábava a Istanbul se nejen díky němu může stát skvělým místem na výlet.

>

Tady není Melbourne

51

2010 | 08 | Čilichili: Afrika  

Zblízka vypadá Afrika trochu jinak než z dálky.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you