Issuu on Google+

Rozhovor

Na konci si najednou uvědomíte, jak krátce žijeme na zeměkouli, a přemýšlíte, jak dlouho tady lidstvo vydrží... Ale fandou samostatných předmětů opravdu nejsem a žádnou osobní sbírku nemám – doma se mi nic shromažďovat nechce. Jak sháníte předměty, o které chcete sbírky muzea rozšířit? Každé oddělení je jiné, takže třeba přírodovědci si mnohdy herbáře doplňují sami, kytičky natrhají, brouky uloví na louce. U historie to máte taky jasné – když se občas objeví zajímavý a důležitý předmět, chceme sbírku doplnit. Ale co nás trápí nejvíc, to je dokumentace současnosti. Jak to? Protože kolem sebe máme spoustu předmětů, které jsou všední. Ale opravdu jsou? Co třeba tahle sklenička, ze které pijete vodu, uchovával byste ji? Asi ne, muzeum není nafukovací. To je pravda. Ale já jsem si zjišťoval, za kolik set dolarů se dnes prodává krabička od cigaret Lucky Strike z dvacátých let. Je cenná, protože každý, kdo tehdy kouřil, prázdnou krabičku zahodil. Nemůžete přece sbírat všechny krabičky od cigaret! Tak vidíte, jak to je náročné, když po sobě chceme nechat nějaký reprezentativní vzorek, jak se tady žilo. Takže my teď třeba vymýšlíme projekt – vybereme si typický byt ze současnosti a budeme dokumentovat nejenom to, co v něm dnešní lidé mají, ale přiřadíme k tomu taky informace, kolik berou peněz nebo kolik mají dětí. A ono se pak jednou ukáže, jak velké množství dnešních lidí mělo skleničky z Ikey... Dostáváte do svých sbírek zajímavé dary od veřejnosti? Při nedávném výročí roku 1968 jsme si řekli, že je možná jedna z posledních šancí, jak lidi poprosit, aby nám přinesli svoje vzpomínky. Akce vyvolala obrovský ohlas a my jsme nasbírali několik tisíc unikátních fotek z okupace, ale třeba i soukromých deníků anebo filmových záběrů. Proč totéž neuděláte i s rokem 1989? Protože to by nás zavalilo; je to nedávno. Chodívají do muzea zloději? Nájezdy loupeživých rytířů to nejsou, ale trápila nás kauza takzvaného Vyřezávače.

48

V době mého nástupu byl marketing sprosté slovo

O co šlo? Takový smutný příběh. Chodil k nám středoškolský učitel maskovaný za hodného badatele – ochočil si knihovnice, které mu pekly štrúdly, a on si pak vyřezával žiletkou ze starých rukopisů ilustrace. Takhle nashromáždil velkou sbírku, se kterou obchodoval. Jak to s Vyřezávačem dopadlo? Probíhá soud, ale všechno mu dokázat nejde. Starých knížek je spousta a my máme jenom omezené množství odborníků, kteří dokážou určit, která ilustrace patřila do které knihy... Když se vrátíme ke stěhování, co je na něm nejsložitější? V muzeu jsou miliony předmětů, které musíte zabalit, dostat z budovy ven, a to vám třeba najednou dojde, že máte omezenou kapacitu výtahů a východů, a tak musíte někdy stěhovat i z oken. Vždycky taky hrozí, že svoje poklady rozbijete. Přesně tak – staré střepy jsou křehké, mykologické sbírky nesnášejí změny vlhkosti, na to všechno musíme myslet.


2010 | 08 | Čilichili: Afrika