Issuu on Google+

Rozhovor

Do továrny na sardinky nechci Nenávidí stěhování, ale s mladickou energií přesunuje celé pražské Národní muzeum z místa na místo. Všechno, včetně takzvané velryby, se stěhuje z historické budovy na Václavském náměstí do bývalého Federálního shromáždění. Ředitel Michal Lukeš už v něm má kancelář. Text: Goča Komárek Foto: Michael Kratochvíl

vysílačce, která z Mnichova rozvracela naše socialistické zřízení, a tahle štvavá vysílačka jménem Svobodná Evropa se tady usídlila brzy poté, co se tu roku 1992 zvedly ruce pro rozpad Československa. Opravdu nevím, čemu bych dal přednost – jestli zubaři, nebo stěhování... Já taky ne. Před dvěma lety jsme se stěhovali z garsonky do trochu většího bytu a mě úplně vyděsilo, kolik se do té jedné garsonky vešlo věcí. Pak nastala druhá potíž – mám rád věci na svých místech; chci vědět, kde jsou klíče, kde ponožky... A po stěhování mi dlouho trvá, než si tyhle rituály znovu zavedu. Muzeum se pomalu přesouvá do budovy starého Federálního shromáždění. Čím vás ten dům nejvíc překvapil? Asi chcete nějakou pikošku, jak by řekli Slováci... Dobře – překvapil mě takzvaný Husákův salonek, místnost bez oken přesně uprostřed budovy, která je strašně hnusná. Vysvětlili mi, že bylo občas třeba schovat soudruha prezidenta do takové místnosti, aby mu nikdo nic nemohl udělat. Dnes už tam nemůžeme mít ani kancelář, protože dle předpisů nemůžete nikoho nutit pracovat v místnosti bez oken. Na těch chodbách se za normalizace vůbec odehrávaly zajímavé věci... Nejenom tehdy – za první republiky tu stála burza, symbol trhu. Potom komunistický parlament, který mimo jiné přijímal usnesení proti jedné „štvavé“

46

Jakým stylem se převáží kostra velryby? Další oříšek! Kdyby byla v pořádku, převážela by se celkem jednoduše, jsou to kosti našroubované na železnou konstrukci. Ale jak je ta velryba stará, tak se ty kosti pomaličku rozpadají a my je musíme pořádně zakonzervovat. Počkejte, velryba je nějak výjimečně stará? Není to vlastně velryba, ale plejtvák myšok. Jeho kostra je stará asi 125 let, starší než budova muzea – plejtvák byl vyvržen na břeh v Norsku. Prvně ho vystavili v Náprstkově muzeu a podle dobového tisku to vzbudilo ohromnou senzaci, stály se na něj fronty. A když bylo roku 1891 dostavěno Národní muzeum, byl to jeden z prvních exponátů. Dnes je plejtvák symbolem muzea. Ale které exponáty považujete za nejcennější vy? Máme těch unikátních předmětů spoustu a já nechci žádnému nadržovat. Nezažívám veliká rozechvění nad jednotlivými věcmi. Mě spíš vždycky baví, když přijdeme na to, jak z těch předmětů sestavit příběh. Máte příklad? Třeba Příběh planety Země, který skončil v červenci – popisoval dobu od velkého třesku až po ten otazník s vykřičníkem, co s námi bude dál. Fascinující.

> ČiliChili | 08 | 2010 cilichili.cz | facebook.com/cilichili


2010 | 08 | Čilichili: Afrika