Issuu on Google+

Features

území kaučukových lesů. Ostatní koloniální velmoci se samozřejmě začaly také hlásit o své a vyostřenou situaci, která hrozila vypuknutím války o Afriku, vyřešila až Berlínská konference v roce 1884. Jednalo se tam podle klíče – kde už jsme usídleni, to je naše, a o zbytek se nějak rozdělíme. Velmoci tak získávaly nadvládu nad zeměmi, kam do té doby Evropan ani nevkročil. Hranice Na lepší časy svitlo, až byly stanoveny bez ohledu na jazykdyž se diktátor Sani kové, kulturní, hospodářské a etnické vztahy. Prostě se vzala mapa, namaAbacha předávkoval lovala se na ni čára a k ní se připsalo: v nevěstinci viagrou. „Tady je Angličanovo!“ Velké etnické se často ocitly na území  skupiny několika států, kde se z nich staly pronásledované menšiny. Rodinné vazby, které tvořily základ africké společnosti, se zpřetrhaly a mužská populace, už tak zdecimovaná v éře otroctví, dál vymírala v nelidských pracovních podmínkách. Noví vládcové zavedli na získaných územích vládu silné ruky, kterou si pohotově obhájili Evropané Afričany nikdy moc pomocí převratných teorií o nadřazenosti bílé rasy. rovnoprávně nebrali

PO KOLONIÍCH První neúspěšné snahy o dekolonizaci Afriky začaly probíhat mezi světovými válkami. Po druhé světové válce už šlo vše ráz na ráz. Poválečná ekonomika se přeorientovala na obchod, výzkum a služby. Ve zbídačeném světadíle využívaném jako zdroj surovin v podstatě neexistovaly továrny, nebylo sem možné přesunout výrobu a kolonie se staly ekonomicky nepotřebnými. Rozvinuté země se Afriky místo toho, aby jim pomohly, v 60. letech 20. století zbavily, jak ČiliChili | 08 | 2010 cilicili.cz | facebook.com/cilichili

nejrychleji mohly. V roce 1958 bylo v Africe 8 nezávislých zemí, roku 1968 už 48. Vyrabovaný a zbídačený světadíl, po staletí odříznutý od přirozeného společenského vývoje, zůstal napospas sám sobě. Způsob, jakým se země s nově nabytou nezávislostí vyrovnávaly, se lišily hlavně podle systému správy jednotlivých koloniálních velmocí. Například Britové vládli koloniím nepřímo a do samosprávy v omezené míře zapojovali i místní obyvatelstvo. Francouzské državy byly přímo podřízeny ministerstvu pro kolonie, a po získání samostatnosti tak nové státy zůstaly v naprostém chaosu. Přechod od koloniální nadvlády k samostatnosti se ale lišil i podle osob správců. Například Nigérie si kvůli svým, pro Evropany nesnesitelným klimatickým podmínkám vysloužila přízvisko „hrob bílého muže“. Britští úředníci sem jezdili za trest. Podle toho samozřejmě vypadal jejich vztah k domorodým obyvatelům a po získání samostatnosti byly dějiny Nigérie řetězcem pučů, genocid, vojenských převratů a občanských válek. Země, která je jedním z největších světových exportérů ropy, se kvůli tomu potácí na hranici bídy. Na lepší časy svitlo až před čtyřmi lety, kdy se diktátor Sani Abacha předávkoval v nevěstinci viagrou a v zemi byly konečně uspořádány svobodné volby. Jina britská kolonie Botswana, s příjemným klimatem, měla štěstí na rozumné koloniální úředníky. Dnes má země jako jedna ze dvou afrických zemí měnu s vlastním nezávislým kurzem. Letos se v hodnocení ekonomické situace umístila na 33. místě hned za Singapurem, Francií a Anglií. Za sebou nechává i Spojené státy. Na koloniální dobu tu nikdo se záští nevzpomíná.

<

27


2010 | 08 | Čilichili: Afrika