Page 20

Dvoutakt je dvoutakt

pod rozkvetlou třešní. Stůl jsme stáhli z půdy. Má desku z umakartu, viklá se a předtím na něm bydlela kuna. Na zahradě zapadám po pás do trávy a po kotníky do bažin. Třešně nekvetou, ale ani nehnijou. Klepu to na umakart. Upgradovala jsem běžeckou trasu na Koryta – alej – úvoz – Sezemice: Rokle. Jako holka jsem tu drandila na dědečkově třicetikilovém favoritu. Pořád si pamatuju úplně všechny cesty včetně polních! Pýcha mě svede na koleje od traktoru. Premisa, že musí na pole někudy přijet i odjet, se ukazuje mylnou. Stojím v cípu lesa, v cípu pole, nad strmou, hustě a kopřivami zarostlou roklí. V houští za mnou se něco pohne. Vracím se přes brázdy svižnou indiánskou chůzí. V hlíně je otištěna spousta malých kopýtek. A já si zrovna nevzala sádru na odlévání stop! TÝDEN 3: PONDĚLÍ „Tak jak to de?“ ptá se neznámá žena venčící psa. „De to super!“ vzkazuju zpoza Zbyňka celé vesnici. Mám 60 stránek a denní skóre zvyšuju z 10 na 15 stran. Lítá inspirace a papíry po dvorku. Honím je. Nejlepším těžítkem se ukazuje půllitr. V pauzách mezi zakládáním nového papíru a namotáváním pásky volám kamarádům a nutím je k co nejdelšímu rozhovoru. Marek přijíždí akorát ve chvíli, kdy to přestává být zdravé.

20

ÚTERÝ Mám tu partnera, ale outfit převlékám jenom dvakrát. Na venkově všechno trvá déle, ale při oblékání uspořím denně asi tři hodiny. STŘEDA, ČTVRTEK, PÁTEK 33 stupňů. Dny se slévají. Tvůrčí zápal i teplota jsou na maximu. Práci kombinuju s opalováním. Večer se ze zapálené autorky stává autorka spálená. Ale jen podélně vlevo, neboť touto stranou se k slunci obrací Zbyněk. Dokončuju první část románu, má 93 stránek. Závěr graduje smrtí morčete. Chodím jak tělo bez duše. Člověk se s těmi svými hrdiny tak nějak sžije. Podvědomí mi zároveň už roztáčí druhou část. Na dětský horor z paneláku naváže bulimická road movie z holandského pobřeží. Večer se tulím k Markovi s tím, že třetí část už bude jenom o lásce. „To se mi ulevilo,“ říká. No. Bude to buddhistické porno. VÍKEND 4 V devět ráno se za plotem zjeví dvacítka skautů s basou piva. Jdou nám posekat zahradu, dělají to každý rok. Sekáčům nepomáhám, neboť mám ze zahradních prací trauma z dětství. Ležím v hamace a snažím se oslechnout jarý zvuk kolektivní práce. Nakonec to nevydržím a jdu jim aspoň otvírat piva. Za tři hodiny je posečeno. Paty kmenů obkládají načechrané čepice z trávy. Silně, letně voní. Tady je tak hezky!

2010 | 08 | Čilichili: Afrika  

Zblízka vypadá Afrika trochu jinak než z dálky.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you