Issuu on Google+

Na výzvědách Proti standardní sezemické zvukové náloži jsem ale žabařka. Den se odvíjí za permanentního řezání, štípání, vrtání, broušení a stloukání, nemluvě o Skylle a Charybdě českých vesnic – sekačce a cirkulárce. Pracanti odpadnou až před setměním. Čistím si zuby v pyžamu na zápraží, poslouchám ptactvo ze zahrady, pastu plivu do kapradí. PÁTEK V noci se třesu zimou pod dvěma duchnami. Zato ráno je jak malované. Vodovkami, neboť idylku do dvaceti minut rozmočí liják. Přistihnu se, že se směju vtipům z ranní rozhlasové show. Ještěže večer přijede Marek, můj přítel, a brácha Štěpán s dívkou Janičkou. Nejdřív v osm. V šest otevírám branku, usedám na zápraží a vyhlížím. Chybí mi jen šátek na hlavu a šatovka. VÍKEND 2 V pátek v hospodě nás hostinský Pepa upozorňuje na zítřejší dětskou hasičskou soutěž na místním fotbalovém stadionu. Na zdupaném plácku se dvěma brankami za bývalou slepičárnou parkuje řada hasičských vozů. Malí hasiči začali ráno v osm. My docházíme po pražsku, pěkně ve dvanáct na výsledky. Účastnily se děti až z Mohelnice, od Sezemic skoro šest kilometrů. Moderátor si uvědomuje politickou citlivost situace. Oblíbila jsem si formulaci: „Na sedmém místě se umístilo družstvo, nechci říct poslední, ale kterému se zrovna dneska příliš nedařilo.“ Točí se Svijany a na rožni krocan, po poli proudí děti v teplákách, dospělí v tomtéž a konečně svítí sluníčko. DJ si dává zatracený pozor, aby tuhlectu naši pohodovou náladičku nenaboural něčím neprověřeným. Nepustí nic, čemu není, lásko, aspoň dvacet let. Set starých Kabátů dáváme, ale Michal David už je moc. Návštěva odjíždí, sedím na zápraží se třinácti napsanými stránkami. Zítra vstanu v sedm a ruče se pustím do díla. TÝDEN 2: PONDĚLÍ Vstávám v sedm. Vzbudily mě děsně třískající dveře od stodoly. Fouká, ochladilo se, mrholí. Já a moje představa romantiky se míjíme asi o dvacet milimetrů vody. V krámu s paní Paříkovou hledáme, co by se mi dalo prodat. Všechny čerstvé potraviny, které objevím, přivezla pro své rodiče. „Komu jinýmu – tady?“ krčí rameny s bezelstnou upřímností. Své angažmá bere hlavně jako sociální službu těm pár nemotorizovaným babičkám a dědečkům. Ale bojí se, že na konci roku bude na nule a skončí. Odnáším si olej (není olivový, ale ani motorový), pečicí papír, kdyby se výhledově zadařilo, a rajčata.

18

Kuželky patří na sedmý schod

Rodičům nechávám papriky. Navrch přidávám dvě pohlednice Sezemic. Známky nejsou, ale dá se hodit desetikoruna do kaslíku paní pošťačce. V pět zaburácí vsí Waldemar Matuška. Můj oblíbený obecní rozhlas! Vyposlechnu si hlášení pro všechny, opakuji, všechny majitele psů. Čtvrteční povinné očkování stojí stovku včetně založení nového očkovacího průkazu. Veterinář pan Brož evidentně respektuje kupní sílu vesnice. Přijde mi to fajn. Sdělení finišuje peckou „Vlasy samou loknu měla“. Když mi bylo deset, obkládali to dechovkou. Večer vytahuju Zbyňka. Podle novináře Honzy Fingerlanda vznikají ve dne a v noci jiné texty. „V posteli“ se dnu brání, fajn. Píšu potřetí prvních deset stránek a píšu dál. Píšu do půl sedmé ráno. ÚTERÝ Probouzím se v jedenáct, pak ve tři. Chci k sobě přijít během. Moje pražská běžecká trasa cik cak vrškem Okrouhlík za panelákem měří asi dva a půl kilometru až před Alberta. Tady mám pole, lesy, háje. Zavazuju si tkaničky s tím, že mě kdyžtak najdou při žních. Nedělám si iluze, že vesnice neví, kdo jsem a co tu pohledávám. Prolustrovali mě první den. Ovšem kšiltovka a triko AlpinePro – Czech Team je demonstrativní vyčlenění. Vesničan běhá po baráku.


2010 | 08 | Čilichili: Afrika