Page 66

Rozhovor

Jste z dost velké rodiny, máte čtyři bratry. Mlátí se kluci mezi sebou, i když má jeden handicap? Mě naopak hrozně rozmazlovali, hlavně babička. Ale přežil jsem to a snad to na mně není vidět. Od svého velmi raného věku jsem byl po různých institucích, nejdřív od první do páté třídy v lázních, akorát že můj pobyt byl celoroční. Druhý stupeň jsem strávil v Jedličkově ústavu v Liberci. Tenkrát se na nějakou integraci do společnosti nehrálo. Ale žádný plakání v koutě domova u mě nehrozilo. Nevěděl jsem, že by to mělo být nějak jinak, že lidi jsou doma. Takhle to bylo, pro mě nic zvláštního. Pak jsem studoval filozofii na FF UK, ale protože nemám ani zadek olověný, ani leb ocelovou, byl jsem po právu odejit. Já jsem vlastně neuvěřitelně línej člověk. Mě všechno baví, ale se soustředěním je to horší. Potřebuju podněty, jinak mi hlava velice rychle odchází k jiným věcem. Co všechno z vozíku stihnete? Začínám překládat z angličtiny, což je ideální práce, poněvadž můžu dělat z domova a mám volnou pracovní dobu. Já neumím dobře anglicky. Ale umím dobře česky. Vždycky si vzpomenu na Jana Kantůrka, který překládá Terryho Pratchetta a který se sám přiznal k tomu samému. Můj spolubydlící, taky handicapovaný, taky na vozejku, umí skvěle německy. Furt říká, já nemám tu státní zkoušku, a protože špatně píše, může pro něj být technicky obtížné ji složit. Jenomže jde o výsledek! Když je vaše práce dobrá a někoho zajímá, je jedno, jestli na ni máte glejt. Že bych podléhal frustraci z toho, že si nezavážu tkaničku, to už mě dávno opustilo. Jsem na tom v podstatě dobře, všechno si obstarám sám, nikdo mě nemusí v noci otáčet. Jediný, co mě skutečně štve, je doprava.

66

CHCEME, ABY NÁS BRALI JAKO PROFESIONÁLY, NE JAKO KAPELU Z JEDLIČKOVA ÚSTAVU Málokdy nadávám, že život je hrozný, ale když sjíždím tím příšerně pomalým výtahem dolů do metra a vidím, jak mi ujíždí souprava, kterou bych doběhl, kdybych byl zdravej... Nechci odebírat časopis Vozíčkář jenom proto, že jsem na vozejku. Mě zajímají jiný věci. Abych nemusel na schůzky vyjíždět o hodinu dřív, kdyby se porouchal ten výtah. Abych, až si koupím jízdenku na vlak, nejel v poštovním vagonu s balíky. A tak.

LADISLAV ANGELOVIČ *1979 v Mostě Má čtyři bratry, sám je z dvojčat. Vystudoval management obchodu na SOU a SOŠ obchodu a služeb v Praze. Spoluzakládal skupinu The Tap Tap a je mluvčím o. s. Tap. Baví ho filozofie, hudba, literatura a film, hraje florbal na elektrických vozících a šachy.

THE TAP TAP je kapela studentů se zdravotním postižením. Vznikla v roce 1998 na Tapkách – Technicko-administrativní pracovišti internátu středních škol Jedličkova ústavu jako hudební kroužek. Dělí se na dvě základní skupiny – sólisty a sboristy. Sboristé hrají pod vedením dirigenta Šimona Ornesta doprovodné rytmy, sólisté z vlastních zjednodušených notových zápisů a několik členů kapely se střídá ve zpěvu. Repertoár skupiny se skládá z vlastních skladeb a originálně přepracovaných písní profesionálních hudebníků (Hejma, Koller, Farna, Mišík, Bárta etc.). The Tap Tap vystupuje v klubech, na festivalech (včetně jejich vlastního Vysoko výše Vyšehrad) a na velkých akcích: loni hráli v Rudolfinu, 27. 6. v lucemburské Filharmonii, 6. prosince vystoupí ve Státní opeře. Vydali alba: Hopšidyridy (2006) a Párty na kolečkách (2010).

2010 | 07 | Čilichili: Dovolená jako peklo  

To slovo zní hezky, ale po létě je u psychologů natřískáno.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you