Page 49

Letem světem

V zemi heroinu

a Matky Terezy

Vojenský tábor, nenávistí rozpolcená země anebo domov heroinových mafií. Nic povzbudivého, ale všechny tyhle přívlastky pro Kosovo platí. Jsou mu dva roky a část světa ho považuje za mimomanželského parchanta. I když si v oblasti Albánci a Srbové stále brnkají na nervy, vládne křehké příměří. Křehké, ale dost zřetelné na to, aby se v něm projevila i dobrosrdečná část balkánské povahy. Po úzkém pásu silnice dorazíme k okraji půlmilionového hlavního města Prištiny. Na prostorném parkovišti se zrovna konají zvířecí trhy. V ohrádkách se tlačí slepice, kačeny, ovce, kozy. U sloupů stojí přivázané krávy a pár koní. Majitelé licitují s kupci o ceny. Občas to vypadá, jako by si chtěli navzájem dát po čuni, ale to je jen vizuální pocit z typického místního dialogu. V poledne už všichni spokojeně posedávají, pokuřují papirosky a klábosí o paňmámách. A stejně rychle, jak se trh vylidňuje, plní se následně ulice města. Centrální pěší zónou proudí davy, v zahrádkách okolních kaváren srkají kávu hlavně starší muži. „Se ženou vyděláme měsíčně přibližně pět set eur. Jen za nájem dáme tři stovky. Nedokážeme zaplatit všechny účty, takže nám vypomáhají příbuzní, kteří pracují v Německu,“ říká tiskař Admir s tím, že kofeinová relaxace je jednou z jeho mála radostí. V podstatě tím vyjadřuje situaci většiny občanů Kosova, kteří jsou odkázáni na podporu příbuzných z ciziny. Vždyť země nacionalistickou válkou ještě víc zchudla a kdo si myslel, že všechno vyřeší nezávislost, spadl z višně.

Čilichili | 07 | 2010 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

„Jeďte,“ zabručí srbští vojáci. Po dvou hodinách se posouváme o pár metrů dál. Kosovští celníci jsou o dost úslužnější. Aby ne, nejnižší poplatek za jízdu po jejich zubožených silnicích činí padesát eur. Text: Jan Drtil Foto: Profimedia

Zatím posledním dílem kosovského konfliktu byla jednostranně vyhlášená nezávislost Kosova v roce 2008. „Svatým zůstaneš v mém srdci, kulka nepřítele ti vzala život, krev vyschla, ale svobodné Kosovo žije,“ nese se ponurá píseň rappera jménem Vero 8 jednou z vedlejších ulic, po níž projdeme k obchoďáku. Nedaleko honosné radnice, na jejímž plotě ještě dodnes visí řady fotografií s lidmi ztracenými za války, trénuje v parku skupinka policistů jízdu na kole. S jednoduchým slalomem kolem kuželů se dost potýkají. Albánci, což platí i o těch kosovských, nejsou úplně náruživými sportovci a tyhle švestky jsou toho zářným důkazem. „Chlapi, turista, tak se předveďte,“ rozkáže náčelník. Dalším slalomářům to jde o poznání lépe. Rozkaz je holt rozkaz. Když zajdu za roh a vykouknu, jejich snažení už zase připomíná spíš opilce na trase hospoda–domov, jako vystřiženého ze Slavností sněženek. Nicméně Kosovo bude mít jízdní policisty.

KDE TO JE

MĚSTEČKO VEJPŮL Motor našeho auta přehlušilo hřmění vrtulníku. Dostáváme se do neklidné zóny. Přijíždíme do Kosovské Mitrovice, která se rozkládá na hranici nenávisti. Jednu půlku města obývají kosovští Albánci, druhou Srbové. Stejným způsobem, jako kdysi zeď půlila Berlín, rozděluje tyhle znesvářené

49

2010 | 07 | Čilichili: Dovolená jako peklo  

To slovo zní hezky, ale po létě je u psychologů natřískáno.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you