Issuu on Google+

Pokec Zdá se mi, že v Evropě žijí lidé v relativním luxusu, ale pořád si na něco stěžují. Kdežto v Asii má většina lidí prd, ale přesto se radují ze života. Co vy na to? Přesně tak. Můžu mluvit jen o jihovýchodní Asii a na ni to sedí. Následně jsem však zjistil, že Thajsko je dobré z hlediska turistiky, ale blbé na každodenní život. Když je tam člověk několik let, začne trpět syndromem cizince. Neumí místní jazyk, ale je vyděděncem i po kulturní stránce. Na Filipínách, kde teď převážně žiju, je to jiné. Země má svou španělskou minulost jako třeba Kuba, takže se mnohem víc přibližuje Evropě. Vedle asijského štěstí tam mají i všechny výdobytky moderní společnosti. Jaká místa na Filipínách jste si oblíbil? Kdysi jsem miloval starobylou manilskou čtvrť Ermita. V úzkých uličkách stály příjemné krámky, kde člověk sehnal, co potřeboval. Teď se tam přemnožili žebráci a čtvrť připomíná stoku. Zázemí jsem si vytvořil ve speciální ekonomické zóně bývalého amerického letiště Clark. Jde o stát ve státě, který má i vlastního prezidenta, jenž samozřejmě spadá pod toho filipínského. Je tam čisto a bezpečno, všude obchody. A jen, co přejedete o několik metrů dál pomyslnou hranici, ocitnete se v tom správném asijském bezstarostném bordelu. Hezký je i tropický ostrov Cebu, asi hodinu letu z Clarku. Mají Filipíny s Českem vůbec nějaká pojítka? Není jich málo, jak by se na první pohled mohlo zdát. Zaprvé je to osoba Ferdinanda Blumentritta. Byl profesorem litoměřického gymnázia a nejdříve kritikem Josého Rizala, ale později se s ním přes korespondenci spřátelil, a dokonce ho v Litoměřicích i několik dní hostil. Rizal je filipínský národní hrdina, kterého Španělé neprávem popravili jako revolucionáře. Na wikipedii se stále handrkují, jestli byl Blumentritt Němec, Čech, či Rakušák. Ale v podstatě je všechno správně. Byl to sudetský Němec, v matrice měl zaznamenán český původ, ale jednalo se o dobu Rakouska-Uherska a tenkrát jsme vlastně všichni byli Rakušáci. Na Filipínách, kde jsou po něm pojmenovány městské čtvrti, ulice i stanice metra, to ale ví jen málokdo. Mnohem víc se ví o Pražském Jezulátku, protože na Filipínách vládne kult božího dítěte. A ani v Česku se moc netuší, že za druhé světové války se bojů o Filipíny proti Japoncům účastnilo i několik Čechů. A do čtveřice, obě státní vlajky jsou si dost podobné. Mají pouze přehozené barvy a v bílém trojúhelníku filipínské vlajky svítí žluté sluníčko. Ale tahle podobnost je čistě náhodná. Na souostroví jste se stal rytířem Řádu Josého Rizala. Co to pro vás znamená? Jde o ocenění, které mi udělalo radost. Vždycky si o mně lidé mysleli, že jsem zlatokop, co všechno

46

dělá jenom pro prachy. Nikdo moc nevěřil, že něco dělám jen z čistého altruismu. Titul sir jsem ale dostal právě za nadační aktivity při léčbě AIDS na Filipínách. Zajímavé je, že Filipíny jako republika ustanovily zákonem číslo 646 monarchistický rytířský řád. A jak jsem se dozvěděl na internetu, je tento titul platný i u nás. V Československu byly totiž roku 1918 všechny šlechtické tituly zrušeny a platnost těch ze zahraničí obnovena až kolem roku 1939. Žádný jiný význam, kromě prestiže, to nemá. Schází vám na Filipínách vůbec něco? Svíčková. Z Česka si ji sice vozím v prášku, ale není to ono. Kdysi měl v Manile kamarád Fanda Krejčí českou hospodu a vařil nejlepší svíčkovou na světě. Nejspíš neměl moc zákazníků, takže místo toho založil podnik s masnou výrobou.

Abbey Road na Žižkově ve filipínských barvách


2010 | 07 | Čilichili: Dovolená jako peklo