Issuu on Google+

Letem světem

05 CO NEDĚL NEDĚLAT Pushkar je svaté město, i když to tak občas nevypadá. V ch chrámech se chovejte slušně, nefoťte bez dov dovolení a už vůbec ne lidi při očistných koup koupelích. A hlavně se nevztekejte, když vás někdo odrbe o pár rupií. Není nic trapnějšího než vidět evropskou slečinku hystericky ječet na vyhublého rikšu kvůli deseti rupiím – tedy asi pětikoruně. Věřte mi, já to zažil. 06 ALMUŽNY Kdybyste měli ddát každému žebrákovi v Indii bakšiš, tak skon skončíte do dvou dnů bez peněz. Jednoduché pra pravidlo, které dodržují i samotní Indov Indové: Dejte pár drobných starým lidem, nemocný nemocným, mrzákům a svatým mužům. Dětem se almužny nedávají, i když je někdy těžké od odolat. JAK TO JE S TÍM GÁNDHÍM Indické úřady se letos rozhoupaly k radikální očistě dna svatého jezera. To zanesla desetiletí obětin, odpadků a výměšků posvátných krav. Ze zázračné vody dnes už zbylo jen pár bazénů pro poutníky a ve zbytku řádí bagry. Kdoví, jestli pamatují na to, že v bahně je rozptýlen popel samotného Gándhího. Pravděpodobně ano a na pultech obchodů se brzy objeví ručně modelované figurky ze zaručeně svaté hlíny...

SVATÝ ŠPIRITUS Prem Joshua je virtuos na sitár, který míchá tradiční indickou hudbu s elektronickými rytmy. Jeho megahit Shiva Moon zní doslova z každého stánku s cédéčky. Vidět ho naživo na nádvoří bílého chrámu zalitého svitem měsícem v úplňku je zážitek, díky kterému na chvíli věřím, že jsem v té čarovné Indii, kterou jsem si vždycky představoval. I přesto, že Prem Joshua je Němec. Když skončí poslední přídavek, pronese krátkou řeč, ve smyslu: „Indové, neprodávejte své tradice,“ která sklidí potlesk delší než Shiva Moon. V povznesené náladě bloudím městem a ze zamyšlení mě vytrhne zvolání „Maj frend!“. Monish Salman Khan, chrámový kulturista, mě bere kolem ramen, táhne k jakémusi stánku a spiklenecky na mě mrká. V obchodě jsou jeho dva kamarádi, zhulení jak papriky, na pultu mají vyložené

52

„tradiční indické šperky“ a pod pultem prodávají chlast. Když trochu znechuceně odmítám láhev vodky za „very gůd prajs“, vypadá Monish ublíženě. Asi nechápe, že sem jezdíme kvůli něčemu jinému než kvůli šnapsu. Ale kdyby se mě zeptal, kvůli čemu, co bych mu řekl? Že tu hledáme duševní harmonii u rychlokvašených učitelů jógy, německých hráčů na sitár a placených meditací na břehu svatého jezera, které letos vypustili, a vybagrovali z něj tudíž i Gándhího popel? Venku na ulici si dávám kořeněný čaj a připadám si jako babička z Haškovy povídky o drogerii pana Kokošky, která chtěla sádlo z medvědice a dostala škvarky seškrábané ze svačiny pana příručího. A protože nad tím nemudrovala jako já, odcházela spokojená. Spokojený zákazník, spokojený obchodník. V jejich očích město zůstává svaté.

07 CO SI DÁT Zdejší kuchyně je striktně vegetariánská a nevaří se tu ani vejce, což vám nebude vůbec vadit, pokud nebudete experimentovat s občas dost pofidérní nabídkou „západních jídel“. Vsaďte radši na zeleninové masaly (kari), luštěniny nebo nefermentovaný sýr paneer v ostré omáčce. Každá restaurace má pec tanduri, ze které vám na talíři přistane horká a voňavá chlebová placka (zkuste naan nebo čapátí s česnekem, rozpuštěným máslem a koriandrem). Jestli si chcete dát dobré kafe, ptejte se po „south indian coffee“, jinak dostanete lžičku nescafé ve sklenici horkého mléka.

Zahrajem si žrací ruletu? Čilichili | 06 | 2010 cilichili.cz | facebook.com/cilichili


2010 | 06 | Čilichili: Padlí bohové