Page 48

Letem světem

Text: Jiří Holubec Foto: Profimedia

Vybagrovali Gándhího Dzoooiiiinnnggggg... Poslední zadrnčení sitáru splyne s potleskem, který se odráží od zdí bílého chrámu zalitého svitem úplňku. Mrknu doleva. V lotosovém posezu tam dřepí Evropanka zavinutá do barevných šátků. Má blonďaté dredy do pasu a při tleskání rytmicky chřestí bezpočtem stříbrných náramků. Indie je země, ve které najdete úplně všechno. I místa tak indická, že v nich skuteční Indové vypadají nepatřičně. Potetovaný Dán Jeppe, který se mnou stál ve frontě na lístky, sedí se zavřenýma očima a podle extatického výrazu na opálené tváři se pohybuje těsně na hranici osvícení. Nedivím se. Atmosféra pouštního města Pushkar, jednoho z nejsvatějších hinduistických poutních míst, začíná doléhat i na zarytého skeptika, jako jsem já. Otáčím se za sebe a střetnu se očima s Indem, který stojí opřený o chrámovou zeď. Má na sobě tradiční indický oděv. Kalhoty od obleku, bílou košili o dvě čísla větší a sandály. Křoupe čipsy z igelitového sáčku a u ucha drží mobil. Když vidí, že ho pozoruji, zazubí se na mě a radostně pokýve hlavou, jakože super koncert. Není divné, že Ind v Indii vypadá málo indicky? LOTOSOVÉ SMETÍ O vzniku svatého města Pushkar se vypráví hezká legenda. Podle ní letěl jeden z nejvyšších indických bohů Brahma na souboj s nějakým démonem a cestou mu upadl na zem lotosový květ. Tam, kde se zapíchl do pouště, se objevilo čtvercové jezero, jehož voda má moc očistit vás od špatné

48

karmy. Není se tedy čemu divit, že kromě každoročního trhu s velbloudy městu plyne daleko stálejší zisk z celoročního trhu s duchovnem. „Helou maj frend.“ Moje meditace na schodech ghátu (očistného koupaliště) netrvá moc dlouho. Na místě, kde před půl stoletím sypali do jezera Gándhího popel, stojí vypasený Ind, který o sobě vzápětí prohlásí, že je mnich, a nabídne mi, že mě provede očistným rituálem. Nejdřív se mu snažím vysvětlit, že bych si tu radši jen tak poseděl, ale když mi během dvouminutové kanonády lámané angličtiny vysvětlí, že bez obřadu se odsuzuji k věčnému zatracení, nechávám se nakonec ukecat. Můj nový „frend“ neztrácí čas. Z igelitky vytáhne pár jasmínových květů, hrst popcornu a sáček červeného prášku a začne drmolit indické modlitby, jejichž zvlášť komplikované části mě nutí opakovat. Nejdřív se poctivě snažím artikulovat, ale po pár minutách už plácám, co mě napadne, což svatému muži evidentně nevadí. Květy a popcorn skončí ve svatých vodách, z červeného prášku mám tečku na čele a kolem levého zápěstí mi pán omotává barevnou šňůrku. „Díky, maj frend,“ ukláním se mu, ale on zděšeně

kroutí hlavou, že ještě není konec, a táhne mě za sebou do chrámu, který se tyčí na vrcholu schodiště. Nic na světě není zadarmo, a duchovní spása už vůbec ne. Já tu svoji ocenil na 200 rupií, tedy asi na naši stovku. Můj guru mě odměnil pohrdlivým úšklebkem a ztratil o můj další duchovní rozvoj zájem. CHRÁM STÍHAČKY Brahmovi se jezero Pushkar zalíbilo tak, že se rozhodl na jeho břehu vykonat obřad obětování ohně, ke kterému ale potřeboval svou manželku Savítrí. Jelikož ale Savítrí nebyla zrovna k zastižení, oženil se Brahma narychlo s jednou zdejší děvečkou, která byla rituálně očištěna protažením kravími útrobami (indické legendy jsou jiné než naše). Jak to v podobných případech bývá, pravá manželka nakonec dorazila. Když po boku svého muže našla cizí ženskou, pochopitelně se naštvala a zařekla ho, že nebude uctíván nikde jinde než právě v Pushkaru. Díky tomu stojí jediný Brahmův chrám právě na břehu svatého jezera. Nad jeho červenou střechou se tyčí hora, na jejímž vrcholku stojí chrám zasvěcený zase Savítrí, která svého nezdárného manžela už nikdy nespustí z očí. Čilichili | 06 | 2010 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

2010 | 06 | Čilichili: Padlí bohové  

Jsou fotbalisté normální?

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you