Page 33

HANSPAULSKÁ LIGA Soutěž Pražského svazu malého fotbalu, rozdělená do mnoha stupňů. Účastní se jí stovky týmů s názvy jako Traktor Humus, Ministerstvo obrany nebo Bratři v lihu. Hraje se každý den. Většina zápasů se odehrává na umělé trávě, což je komfort, nad kterým by se v roce 1972, kdy Hanspaulka odstartovala, tehdejší hráči jen mlsně olizovali.

Převlékáme se rovnou na hřišti. Šatny jsou sice už pár let v podstatě standard, nicméně zrovna ty místní je lepší si odpustit. Dres jsem od minule z tašky nevyndal, takže ho musím řádně vyklepat. Nevoní. Zbývá se srovnat do trenclí. Hodinová zkušenost s všitými slipy stačí člověku k tomu, aby našel pochopení pro fotbalové hvězdy s jejich věčným prohrabáváním rozkroku. A jde se na plac. Rozcvičkou se nezatěžuju, stejně jako ostatní. Riziko, že si něco urvu už při strečinku, je totiž větší, než když tam vlítnu „studenej“. Párkrát si okoštovat balon, poslat dvě tři střely nanečisto, abyste si potvrdili, že forma je stejně fantastická jako minulý týden, a může se vykopávat. Čilichili | 06 | 2010 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

BULDOZEROVÉ POJETÍ Zápas má očekávanou úroveň. Od naprostých amatérů, co se v drtivé většině učili kopat o trafačku, nic jiného než nadšenou holomajznu (nekoukatelnou okopávanou) čekat nejde. Zvlášť když je úroveň Hanspaulky rozdrobená do osmi ligových pater, které jsou dál dělené podle písmen až ke konečné lize 8.R. Mezi víc než 7 tisícovkami registrovanými a aktivními hráči prostě moc Maradonů není. Na začátku jsme při velké chuti. Zdrcující taktika divácky nepříliš vděčných nákopů na soupeře funguje dobře. Jsou sice mladší, evidentně rychlejší, ale proti buldozerovému pojetí fotbalu jim to není nic platné.

Zcela nesmyslně a předčasně podléháme entuziasmu z možného vítězství. Generační rozdíl se začíná rychle projevovat a dostáváme první gól. V duchu proklínám všechny, kdo si při neděli přispali a neráčili dorazit. Na pokraji fyzického rozkladu omezuji svůj akční rádius na 5 metrů čtverečních a aktivity na hřišti generalizuji na odkopy a příležitostné fauly. V tomhle směru se není za co stydět. Lehká brutalita k Hanspaulce prostě patří a sem tam vzít někoho „přes párky“ patří k základním dovednostem, bez nichž se hrát nedá. Součástí tohohle koloritu jsou kromě vzduchem létajících hovad s kretény také většinou bezbranně přihlížející rozhodčí. Ty si týmy dělají navzájem napříč ligovými soutěžemi a jelikož všichni znají fotbal v podstatě jen z televize, smrskne se jejich činnost obvykle na měření času a vedení oficiálního zápisu o utkání. DRÁTĚNKA NA NOHY Zápas Hanspaulské ligy může podle pravidel předčasně ukončit pouze inzultace rozhodčího, zásah policie nebo smrt účastníka. Počasí může být jakékoliv. Takže když se o poločase nad Pankrácí prožene bouřka, hraje se dál. Příval vody dává mači jinou dimenzi. Balon zůstává ležet v soustavách různě hlubokých rybníčků a hráči, kteří se tam za ním vrhají, připomínají bojující lachtany. O fotbal už nejde ani náznakem. Kluk, co nám dal v první půlce gól, podle na první pohled markantních óček zřejmě jediný opravdový fotbalista na hřišti, to hodnotí jednoznačně: „Fotbal pláče.“ Jsem ve stavu, kdy je mi tohle pojetí sympatické. Na úplný konec se stane zázrak. Z ničeho nic vyrovnáváme. A slavíme se vším všudy, jako by šlo o Ligu mistrů. Máme bod, který bohatě stačí, abychom se vyhnuli sestupu. Bod urvaný v poslední minutě! To je senzace. To je ten správnej fočus. Kvůli tomu si klidně budu mýt týden nohy od škváry drátěnkou. Jinak se totiž umýt nedají.

33

2010 | 06 | Čilichili: Padlí bohové  

Jsou fotbalisté normální?

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you