Issuu on Google+

Foto: archiv Petra Förstera

Jaký nejslavnější fotbalista se vám podepsal osobně? Osobně jsem viděl třeba Pelého. Košický velepodnikatel Rezeš pozval v roce 1994 do Košic Brazil Masters a mezi nimi byl jako host i on. To už bylo po rozdělení republiky, takže jsme se mohli jako cizinci ubytovat ve stejném hotelu a začali jsme na něj číhat. Nakonec jsme se ho dočkali ve dvě v noci, když se vracel z kasina. Vešel do lobby, takovej malej, štíhlej, sportovní dědula, kolem něj čtyři gorily, který nás k němu samozřejmě nechtěly pustit. On ale za námi šel, každému se dvakrát podepsal.

přišel a povídám mu česky: „Tebe nechci, já chci tady mistra Pumpido a Buručága.“ Ti dva se mi podepsali a Maradona vypadal uraženě, že jsem ho jako nepřemlouval.

Co třeba Maradona? Ten prý moc přívětivý není. Toho jsem sehnal v Lipsku, kde sice nechtěl podepisovat, ale nakonec si vlezl do autobusu na místo řidiče a rozdal pár podpisů z okýnka. Potom jsem ho viděl ještě jednou ve Vídni na přípravě na mistrovství světa v roce 1990. Tehdy fotbalisti vylézali z hotelu a zmerčil jsem ho, jak stojí před hotelem s Pumpidem a Burruchagou. On už na mě z dálky kroutil hlavou, že podpisy nedává. Tak jsem k nim

Sbíráte pořád dál? Je mi líto toho nechávat, ale nebaví mě atmosféra dnešního fotbalu. Nechat se šacovat u vchodu, doprošovat se ochrankářů a bloudit v zabarikádovaných sektorech. Na českou reprezentaci se ještě nedávno chodilo do pražských hotelů. Tam když člověk slušně seděl a čekal, tak ho nechali na pokoji. Pak ale byla ta aféra s prostitutkama na pokoji a od tý doby máme utrum. K hráčům se nedostaneš ani náhodou.

Nejedlý psal z každého utkání pohled své učitelce…

Čilichili | 06 | 2010 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

Co jste se sbíráním podpisů o fotbalistech dozvěděl? Že mezi nima jsou lidi s neuvěřitelnými příběhy. Třeba Oldřich Nejedlý, tahoun naší reprezentace generace Pláničky, finalista a nejlepší střelec mistrovství světa 1934. A on psal z každého utkání pohled své učitelce, ke které choval nějaký platonický vztah. Fotbalista světového formátu na nich píše: „Uctivý pozdrav dovoluje si zaslat Olda.“ Dovedete si představit, že by to dělal někdo z dnešních hvězd?

Mohli by staří fotbalisté hrát i dneska? My jsme o tom hodně diskutovali a shodli jsme se, že ti nejlepší by byli nejlepší i dnes, kdyby měli možnost používat dnešní tréninkové metody. Za dob Pláničky a Bicana se trénovalo dvakrát třikrát týdně dvě hodiny. Dnes se jede vícefázový trénink každý den. Takové věci, jako je cit pro míč, fotbalové myšlení, orientace na hřišti, to musí mít člověk v hlavě a v nohách. Kdybyste dneska dostali do mančaftu Ká��u, tak by byl zase nejlepší centrforvard v Evropě. Plánička by byl na úrovni Čecha. A Čech by v době Pláničky byl stejně dobrý, akorát by byl kromě fotbalu zaměstnaný jako úředník a na utkání nároďáku by si bral dovolenou.

31


2010 | 06 | Čilichili: Padlí bohové