CESTOVÁNÍ
Sýrie a my Počet obyvatel Sýrie: 8 448 752 ČR: 10 424 926 Rozloha Sýrie: 185 180 km² ČR: 78 887 km²
26 00 km
(88. na světě) (113. na světě)
Průměrná délka života muž/žena: Sýrie: 68/71 ČR: 73/80 Největší město Sýrie: Damašek ČR: Praha
(1 625 000 obyvatel) (1 216 000 obyvatel)
Hustota osídlení: Sýrie: 100 ob./km² ČR: 132 ob./km²
(88. na světě) (77. na světě)
Hrubý domácí produkt na osobu: Sýrie: 990 $ ČR: 19 500 $
K tomu je toho v Sýrii fakt hodně k vidění. Najdete tu prastará křesťanská sídliště i jedny z nejfajnovějších ukázek islámské kultury a architektury. A máte-li rádi přírodu, taky nepřijdete zkrátka. Ráno se můžete budit na zelených vrcholcích hor s výhledem na Středozemní moře a večer se nořit do nekonečných pouští, kde vám bude společníkem jen vítr čechrající vrcholky dun. Jestli vám to zní jako reklama z turistického průvodce, nedivte se. Sýrie nás opravdu dostala. PÁNI Z PLAKÁTŮ Mezinárodní letiště jsou v Sýrii dvě. Jedno v Damašku a druhé v Aleppu. Pomyslnou branou do Sýrie je ale spíš Damašek, protože sem míří většina letů. Už cestou z letiště je nemožné si nevšimnout všudypřítomných plakátů, na kterých se vyjímají dva modroocí pánové. Mají na sobě buď elegantní obleky, nebo vojenské uniformy. Jde o zesnulého prezidenta Háfize Asada a jeho syna Bašára Asada, prezidenta nynějšího. Člověka napadne, že to tady s tím plakátováním trošku přehánějí, a maně si připomene časy u nás před rokem 1989. Rozdíl je v tom, že obrázky
Asadů tu najdete i na osobních autech, ba dokonce i v domácnostech běžných Syřanů. Obdiv a respekt ke státníkům je tady upřímnější, ale taky ještě povinnější, než tomu bývalo u nás. METROPOLE Damašek je kotel, kde se všechno vaří. Jezdit tady autem není žádná sranda, dělicí pruhy neexistují a pravidla si řidiči dohadují posuňky během jízdy. Je třeba dostat se do jejich stylu a potom už to jde. Prosím, nemáte nějaké jiné pivo? ptám se číšníka. Barada není dobrá? ptá se on. Je mi trochu trapně, ale musím odvětit, že ne. Je to paradox – díky panujícímu chaosu je každý ve střehu a žádné nehody se nedějí. Řidič, který by snad nějaké dodržování předpisů předpokládal, by ovšem boural okamžitě. Středověké centrum Damašku je jedním slovem úžasné. Křivolakými uličkami se dostáváte z křesťanské čtvrti přes židovskou do muslimské. Nikdo se na vás nebude zlobit, když zavítáte
do slavné Ummájovské mešity. Jediné, co musíte udělat, je zout si boty. ČÍÍÍK „Which country sir?“ ptá se mě chlapík s mohutným knírem, prodávající báječné pistáciové oříšky na ohromném arabském trhu Souk Hamadia. „Czech,“ říkám já. „Czech?“ vrtí hlavou. Tak ještě jednou, tak, jak to říkávají Arabové: „Anna Čííík.“ „Ááááá, Číííík, zain, welcome welcome,“ odpoví obchodník a hned mi podává hrst oříšků, ať mám ještě do zásoby. „Čííík good“ usmívá se. Náš dialog vázne na mojí chabé arabštině a jeho slabé angličtině. Dvě věci z té krátké konverzace jsou ale přesto příznačné: zaprvé je ramadán, a on do mě přesto cpe oříšky, a zadruhé, když člověk řekne, že je „Čííík“, každý se na něj usmívá, dokonce i celník, který razítkuje pasy. S ramadánem se to má tak, že v Sýrii se na vás muslimové nekoukají škaredě, když oni se během dne postí a vy se před nimi cpete. Sýrie je až překvapivě sekulární země a náboženství je osobní věc každého jednotlivce. Proto tady poměrně spokojeně žije několik muslimských sekt ČILICHILI 47