Issuu on Google+

ZA ČÁROU

Proč bych měl chodit někam, kde bude tlustý debil jménem Boris rozhodovat o tom, jestli jsem dost hezký?

být jistý ničím. Na otvírací párty se dovnitř nedostali ani Mick Jagger a Frank Sinatra, zatímco sedmdesátiletou tanečnici jménem Disco Sally nebo transvestitu ve svatebních šatech a na kolečkových bruslích uvítal málem s poklonou. Nemilosrdnou a občas dost nelogickou facekontrolovou politikou dokázal Rubell a jeho pomocníci naštvat spoustu vlivných lidí. Spekuluje se, že i to mohlo být důvodem, proč jednoho dne vtrhlo do podniku policejní komando a začalo tahat z klimatizačních šachet pytle nezdaněných dolarů. Studio 54 tím pádem skončilo, ale odkaz jeho fejs kontrolerů žije dodnes v podobě jednoho z největších tanečních hitů historie. Nile Rodgers a Bernard Edwards (dohromady známí jako Chic) byli pozvaní jako VIP hosté na oslavu Nového roku, ale Steven Rubell na ně zřejmě neměl náladu a rozhodl se je ignorovat. Naštvaným muzikantům nezbylo než koupit si láhev whisky, pytel trávy a v hotelovém pokoji napsat song jménem Fuck Off. Druhý den změnili refrén na Freak Out a odnesli nápad do studia. Le Freak je dodnes jedním z nejhranějších hitů všech dob, kterého se prodalo víc než 3,5 milionu kusů. VYKOPNI HASIČE Ne každý ksichtostrážník má na to, aby byl pro svého zaměstnavatele přínosem. Peter Burton, manažer někdejšího exkluzivního londýnského gay klubu Bang, vzpomíná, jak náhodou vyšel před dveře a z hrůzou zjistil,

64

že jeho zaměstnanec hledí ze svých dvou metrů na malého, bělovlasého pána a arogantně se ho ptá, „jestli ví, do jakého podniku se to cpe“. „Stačil jsem jen tak tak skočit a začít ho ujišťovat: Pane Warhole, račte dovnitř, vše je samozřejmě zdarma pro vás i pro padesát vašich kamarádů...“ Dnes by Andy možná takové štěstí neměl. Pro spoustu klubů neexistuje lepší PR strategie než vykopnout od dveří celebritu, a dostat se tak do drbů. Jenomže taktika „čím víc lidí nepustíme dovnitř, tím víc se jich tam bude chtít dostat“ se může lehce obrátit proti podniku samotnému. Autor blogu England-Moscow píše, že kvůli nesmyslnému facecontrollingu zůstává spousta moskevských klubů prázdná: „Proč bych měl chodit někam, kde bude tlusťoch s debilním účesem jménem Boris rozhodovat, jestli jsem dostatečně hezký na to, aby mě pustil dovnitř?“ V nejhorším případě se může stát, že si někdo vylije zlost radikálním způsobem. Tak už Pacha Feiskontrol dostal nesčetněkrát na budku a taky po něm párkrát stříleli. Jednomu z nejexkluzivnějších podniků Diaghliev Project, jehož vstup Pavka strážil, se stalo ještě něco horšího. Jednoho dne z neznámých příčin kompletně lehl popelem a nezbyl po něm ani záchod. V Moskvě se ještě dlouho poté vyprávěl vtip, že hasiči mohli požár zvládnout, ale že je Pacha nepustil dovnitř, protože neměli uniformy od Armaniho.

<

ČiliChili | 5 | 2013 cilichili.cz | facebook.com/cilichili


2013 | 05 | Čilichili: Chemie lásky