Issuu on Google+

POKEC

LUDĚK HORKÝ Manažer vývoje Centra dramaturgie dçtské tvorby vËÜeské televizi se narodil 30.ËÝervence 1974. Vystudoval divadelní vçdu naËFilozoŏcké fakultç UK, roku 1992 se stal Ýlenem divadla Radar. VËdivadelním souboru Ty-já-tr pracuje odËsezony 1993/94, dodnes je jeho dramaturgem. sourozence a naši nám četli před Stojí vËÝele výbçrových spaním. Vzpomínám, že už jsem souborĶ Hrobeso aËNaÝerno uměl číst sám, ale táta s mámou aËkaždoroÝnç pĜipravuje letní se u nás stejně střídali s knížkou, dçtské tábory pro celý soubor. stihli nám přečíst dokonce ještě Robinsona nebo verneovky... A po pohádce byla písnička – máma zazpívala lidovku, táta zahrál na kytaru třeba Mládka; takhle pro nás končil den. Což je cenné. Zvlášť před spaním bývá osobní kontakt potřeba. Proč myslíte? Dítě zavře očí a dostane se na území nikoho. Ta chvíle před usnutím je zvláštní. Poslední srpnový den spustíte v České televizi nový kanál ČT:D. V čem se má lišit od dávno zavedených dětských programů? Bude to bezpečný prostor bez agrese, bez vulgarit – a bez reklam. A zajímat nás bude taky estetická úroveň pohádek. Co ti Šmoulové, prošli by? Svým výtvarným uchopením jsou hraniční, ale asi bych si je u nás představit dovedl... Pak taky budeme trvat na tom, aby každý pořad splňoval pomyslný trojúhelník: aby kromě televize zasáhl taky internet a běžný dětský život. Tomu nerozumím. Hypotetický příklad: v televizi poběží cestopisný týdeník, na internetu děti vyzveme, aby v okolí svého bydliště

40

pátraly po něčem zajímavém, a kdo při hledání uspěje, ten příště může být hostem v tom pořadu... A podobně. Je vidět, že vás práce těší. Kdy vám došlo, že v životě chcete bavit děti? Pohádku jako fenomén jsem zbožňoval vždycky a práce s dětským divákem mě lákala už od pozdní puberty. Od šestnácti jsem vedl kroužky jako instruktor, na vejšce jsem psal diplomku o metodách v divadlech pro mládež ve čtyřicátých letech minulého století... ... prostě celý život v dětském světě. Nemohlo to nějak ovlivnit vaši osobnost? Když někdo bere tuhle práci vážně, tak to nejspíš bude typ, který v sobě kus dítěte má. Což je celkem příjemný dar, protože takový člověk bývá hravý a tvárný, ale jak říkáte – trochu hrozí, že vás ta profese zdeformuje. Dospělý člověk se v dětském světě nesmí zacyklit, a proto dělám celkem běžně divadlo i pro dospělé, coby hostující dramaturg. Minulou sezonu třeba Racka ve slovenském Národním divadle, v Hradci Králové jsem spolupracoval na Richardovi III. A tohle vás, uznejte, od Červené karkulky celkem spolehlivě odpoutá.

<

ČiliChili | 5 | 2013 cilichili.cz | facebook.com/cilichili


2013 | 05 | Čilichili: Chemie lásky