Issuu on Google+

P

řekvapilo vás, co letos vyhrálo anketu o nejlepší český večerníček? Myslíte Krakonošovy pohádky, které jsou z roku 1974 – neboli stejně staré jako já? Nepřekvapilo. Sám bych je uvedl mezi prvními, protože v nich je správná rovnováha humoru, mravního poslání i pohádkovosti. Humoru? Osobně bych volil něco vtipnějšího. Jistě, dalo se uvažovat, jestli nevyhrají třeba Králíci z klobouku nebo Maxipes Fík... Ale já jsem asi menšinový typ, který měl v dětství raději pohádky hrané než kreslené. Copak byly ještě nějaké jiné hrané večerníčky? Nějak se mi vykouřily z mozku. Opravdu jich bylo málo. Tušíte důvod? Pro hranou dramatiku bývala spousta všelijak dlouhých formátů, ale animátoři museli spoléhat hlavně na ty večerníčky. Není divu, že se staly jejich výsostným územím. Jak by asi anketa dopadla, kdyby v ní hlasovaly jenom dnešní děti? Ty by měly potíž, jak rozlišit pohádky večerníčkovské od jiných, protože dnes je v televizi obrovská konkurence... Tipnu si, že šestileté a mladší by daly pořád ještě nejvíc bodů přívětivému a beztextovému Krtečkovi. Vysoko by

38

se umístily i ty Krkonošské pohádky, Příběhy včelích medvídků anebo Pat a Mat. Tak to se nedivím – Pat a Mat jsou skvělí. A víte, že já se divím? Coby dítě mě trošku frustrovalo, jak těm dvěma věčně nic nejde. Současnější pohádky by neuspěly? Kultovní je třeba Bořek stavitel – jenže ono je těžké srovnávat tyhle obrovské zahraniční projekty, na které jsou napojeny například sady hraček v obchodech, s tradičním večerníčkem. Nic českého v posledních letech nezáří? Ale ano, třeba Krysáci. Ti kdyby vznikli v osmdesátých letech, tak jsou na vrcholu taky, ale doba se změnila – v dnešní konkurenci nekonečných zahraničních pohádek se pár dílů jednoho českého večerníčku prosazuje těžko. Můžeme se teď bavit subjektivně, o mých dětech? Kolik jim je? Klukovi osm, holce tři. A kluk například vůbec nesleduje hrané pohádky o králech a princeznách – proti Shrekovi nemají šanci. Je to trend?


2013 | 05 | Čilichili: Chemie lásky