Page 64

OSOBNOST

Čím víc nutíš portrétovaného přehrávat scénky, tím je pravděpodobnější, že to skončí blbě

dělej nám rychlokurz. Jak nafotit dobrý portrét? Dobrý nevím, radši řeknu, jak to dělám já. Když fotím pro Čili, zjistím si co nejvíc o tom, koho portrétuju, a taky o místě, kde se bude fotit. Pokud si to místo můžu vybrat, je to super, protože se líp připravím. Pak se rozhodnu, jestli použiju blesk nebo odrazku, a hlavně si v hlavě přehraju, jak by mohly fotky vypadat. Mám je v hlavě vlastně dřív, než vzniknou. Na místě už pracuju rychle. Nechci, aby mi něco uteklo. Důležitý je výraz, nějak nějaká emoce v tváři, ale přirozená. Čím víc nutíš portrét portrétovaného přehrávat scénky, tím je pravděpodobně pravděpodobnější, že to skončí blbě. Funguje, když to jde rychle a focení se nechá volný průběh. Vždycky je dobré mít s sebou asistenta (sestru, bratra, novináře, kámoše, k kámošku, babičku,

U 64

dědečka...), prostě někoho, kdo tě nekriticky obdivuje, z asistenta vysát energii, vrazit ji do fotky a vysátého asistenta oživit v nejbližší kavárně. Důležité je pro focení taky po skončení správně vyplnit fakturu. Kdo z focených byl nejlepší a nejhorší modelka? Nejlepší byl hrobník David Stejskal. Portrétoval jsem ho při otevírání starého hrobu a měl jsem to i s výkladem. A taky jsem pak moc pěkně voněl. Ještě si vzpomínám, že tam přede mnou byli filmaři. Hrobník se jich chtěl očividně zbavit, tak kopal, kopal a pak najednou zařval „No podívejte, jak jsou ty pohřební šaty zachovalý“. Filmaři zbledli a svižně to zabalili. Mimochodem, ty pohřební šaty byly jak nový. A nejhorší modelka byl poslední Habsburk Georg. Ten měl tak silné dioptrické brýle, že to pak na fotkách vypadalo, jako že si z něj děláme legraci a dali jsme mu žertovný předmět jako rekvizitu.

2013 | 04 | Čilichili: Sdílení, nebo život  

Nežijeme pro sebe, ale pro svůj profil na Facebooku.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you