Issuu on Google+

Proč počítáme na desítky, stovky, tisíce? Odpověď si na první pohled nežádá hluboké přemýšlení. Je jasné, že je to kvůli počtu prstů na rukou. Stovku za božské číslo při tom považoval pratáta matematiky Pythagoras. Je to přece desetinásobek božské desítky...

26

Naše desítková soustava není ale tak skvělá jen díky svému sladění s prsty. Je geniální kvůli používání nuly, právě té, která dělá z desítky stovku. Je třeba zdůraznit, že jde o nulu na určité pozici v zápisu čísla, nikoli o nulu ve smyslu „nic“. Na prstech se totiž moc daleko přes desítku nedostaneme. Ale stovku z desítky uděláme tím, že prostě připíšeme nulu. Musíme si jen pamatovat, že těch sto je deset desítek a že deset stovek je tisíc, deset tisíců je deset tisíc a tak pořád výš a výš. Kdybychom měli prstů jen osm a k tomu přidávali nulu, zvykli bychom si stejně snadno na jiný systém. Mayové měli například prstů dvacet (včetně těch na nohou), k tomu přidali nulu a používali dvacítkovou soustavu. Byla stejně přehledná jako naše desítková. Jen místo desítek měli dvacítky, dvacet dvacítek bylo čtyři sta a dvacet čtyřstovek dalo osm tisíc. Určit konkrétního vynálezce té geniální nuly je obtížné. Nula jako znak v  pozičním zápisu čísla, tedy nikoli ve významu „nic“, se v historii lidstva vynořuje v Mezopotámii, chcete-li v Babylónii, už někdy v 7. století před naším letopočtem. Kořeny naší poziční desítkové soustavy s užitím nuly zřejmě pocházejí z Indie či arabského světa. S desítkovou soustavou si užijeme hodně zábavy. Třeba Slunce je stokrát větší než Země. Kdybychom se k němu vypravili autem a jeli stále stokilometrovou rychlostí, dojedeme tam za sto let – to jsou všechno čiré náhody. Deset prstů na rukou je příčinou toho, že (nejen) křesťané mají deset přikázání. Hranice kosmického prostoru se nachází


2013 | 03 | Čilichili: Sto